18. prosince 9 hod vánoční slavnost

24. prosince 15h štědrodenní nešpor

25. prosince 9h Boží hod vánoční bohoslužby se sv. VP

31. prosince 17 hod Silvestr na faře

1. ledna 9 hod Nový rok bohoslužby se sv. VP

8. ledna 9h bohoslužby

15. ledna 9h rodinné bohoslužby a sborové shromáždění 

 

Staršovstvo sboru svolává mimořádné sborové shromáždění na 15. ledna 2023. Jeho jediným bodem bude hlasování členů sboru o tom, zda se pustit do první etapy rekonstrukce podkroví. První etapa by obnášela vybourání stávající půdní vestavby, opravu napadených konstrukcí a ošetření krovu a zateplení stropu sálu. Podklady k tomuto hlasování budou k dispozici v neděli 18. prosince – emailem a vytištěné.

      Staršovstvo si uvědomuje, že odložením přijdeme o starost my, problém však čeká na další generaci. Sborové shromáždění chceme uspořádat zavčas (kvůli ev. žádosti o dar Jeronymovy jednoty; v řádném termínu výročního sborového shromáždění bychom neměli na vypracování již dostatek času). 

Pokud bude podpora toho návrhu nízká, staršovstvo jej odloží, neboť nejvyšším správním sborovým orgánem je sborové shromáždění. 

 

FS ČCE ve Velkém Meziříčí, 

web: www.evangelicivm.cz

fb: Evangelíci Velké Meziříčí (stránka), EvangelíciVM (veř. skupina)

číslo bank. účtu: 233445959/0600 (Moneta money bank)

e-mail: velke-mezirici@evangnet.cz, marketa.slamova@evangnet.cz

farářka: Mgr. Markéta Slámová, tel.: 724 974 129 

kurátorka: Dana Konvalinková, tel.: 777 795 081

 

 

 Milé sestry, milí bratři, 

     milí přátelé evangelického sboru ve Velkém Meziříčí,

upřímně vás zdravíme na sklonku adventu. Chtěli bychom vás pozvat k předvánočním a vánočním bohoslužbám i povánočním setkáním, a také vás informovat o sborovém shromáždění. 

     Přejeme vám pokojný závěr doby adventní a Vánoce, které odhalí, že i uprostřed temných stránek lidského života se díky Bohu dějí a rodí ohromné „maličkosti“, které osvobozují a naplňují radostí a pokojem. A že největšími dary nejsou ty viditelné, ale naopak duchovní – láska, víra, naděje, jak je můžeme skrze betlémské dítě a v téže osobě i skrze Krista ukřižovaného poznávat.

Markéta Slámová a Dana Konvalinková

                                               farářka                      kurátorka

I vzejde proutek z pařezu Jišajova a jeho výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův, duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva.         Iz 11.1-4

 

…Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.        Lk 2.4-5

 

Josef kvůli soupisu musí vyrazit z Nazareta a spolu s těhotnou Marií se plahočit do Judska, do Betléma. Z Betléma pochází, z rodu Davidova. Byl to dřív velmi vážený, dokonce královský rod. Byl to krásný košatý strom, obsypaný ovocem. Teď se z toho krásného košatého stromu stal už jen pařez. Z váženého vysokého stromu s velkou korunou, který nesl ovoce, zbyl pouhý pahýl. Už nenese ovoce. Smutný obrázek. K čemu by asi tak ten pařez mohl být?

     Josef s Marií putují, stejně jako my dnes. Je to únavná a dlouhá cesta, na které potřebujeme všichni nabrat sil. Uprostřed nejistoty. Ve strachu z budoucnosti. V rozechvění z války a v myšlenkách na ty, kterým chybí víc než nám – blízký člověk, teplo, jídlo, léky… Putujeme - někdy bloudíme, jindy už myslíme, že jsme tu správnou cestu našli, jenže to pořád není ono. Má tohle naše lopocení nějaký smysl? Je to naše pachtění k něčemu? Vždyť už nás bolí celé tělo i duše. A uprostřed této naší životní pouti, uprostřed otázek narazíme na obyčejný pařez. Únavou na něj klesneme. A jsme skutečně rádi, že se tu objevil. On je tím pravým místem k odpočinku – stejně jako bohoslužby a další setkání. Usedáme a přemýšlíme. Usedáme a nechce se nám zvednout. Bolí nás nohy a nevíme, kudy dál. 

     Ten pařez, o který jsme na cestě málem zakopli, nám přeci jen posloužil, i když nevypadá vábně. Jsme za něj rádi, stal se pro nás místem odpočinku, místem zastavení. Díky němu se můžeme trochu nadechnout a máme čas rozmyslet si, kam naše kroky nasměrujeme. 

     Přemítáme, co dál a ten pařez se začíná měnit – přímo před našima očima. Ze suchého hnědého pařezu začnou rašit zelené výhonky. A výhonky nakonec nesou ovoce. Zázrak. Ten starý, suchý pařez je mnohem více než jen místo odpočinku. Skrze ten pařez se dává do pohybu síla víry, lásky naděje. Pařez začíná růst (jsme Slovem osloveni, vlévá se nám naděje do žil) a můžeme zas jít o kus dál. Z davidovského domu přichází nový život. Přichází Ten, který tvoří nový začátek, který dává naději nového začátku nám všem. Může to být posila na cestu vezdejší i metafora vzkříšení po smrti. Zazelenání je zázrakem života věčného, který prorůstá našimi životy. Života, který přináší „to malé betlémské mimino“ i „dospělý“ Ježíš Kristus. 

            Děkujeme Ti Bože, že skrze Tvé Slovo, skrze Kristův příběh, skrze Tvého Ducha, můžeme putovat po této zemi. Zažít tuto sílu přejeme každému člověku – nejen o Vánocích. Amen

 

vánoční požehnání

Požehnání Boha pečujícího Otce, 

požehnání Syna z Marie narozeného 

a požehnání svatého Ducha, který nás těší jako matka své dítě, 

buď s námi se všemi nyní i na věky.  Amen