Vstupní slovo
Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase,
z úst mi bude znít vždy jeho chvála.
Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.
Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí,
vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. Ž 34,2.4.10
pozdrav Vítejte, milé sestry, milí bratří, milé děti. Bohoslužby jsme otevřeli žalmem 34-tým. A apoštol Jan nám do nich přeje Milost od toho, kterýž jest, kterýž byl a který přijíti má.
píseň 246 Pane, dnešek je den chvály
modlitba
Hospodine, Bože náš, u tebe hledáme moc, která život neničí, ale tvoří. U tebe hledáme slova, která jsou víc než jen zvuk, která se dějí a dávají životu dobrý směr a cíl, na která se lze spolehnout. Děkujeme ti, že přitom smíme počítat s tvou věrností a zájmem.
Děkujeme ti za společenství víry, za to, že smíme tak rozdílní patřit k sobě, radovat se z radosti druhých a sdílet navzájem svá trápení. Děkujeme ti, že jeden druhého smíme přijímat jako svědectví o tobě.
Prosíme tě, buď ve svém Duchu s námi, abychom si nenamluvili větší odpovědnost, než máme, ani neskončili jenom u své malosti. Tím dnešním příběhem nás pohni k milosrdenství. Amen
čtení Lk 6.20-26 Vašík/Anička
Znáte pohádku Vánoční koleda od Charlese Dickense? Tři duchové Vánoc, minulý, přítomný a budoucí, provádí časem starého a sobeckého skrblíka. Tenhle stařík, je sice velmi bohatý, ale taky velmi krutý a sobecký. Duchové Vánoc mu dají možnost nahlédnout, jak prožil a jak by mohl prožít Vánoce, když se bude chovat stále stejně krutě a bezohledně. Starý muž je zděšený z toho, co zažil. Na konci procitá a zjistí, že to naštěstí byl jenom děsivý sen. Má ještě šanci všechno napravit. A tak se z mrzouta stává dobrosrdečný muž.
Dneska si budeme povídat o tom, jak Ježíš mluvil o takovém podobném sobeckém pánovi a varoval tak i nás.
Ale nejdřív si zazpíváme jednoduchou písničku. Jednou jsme jí zkoušeli se s. farářkou Romanou Čunderlíkovou, pro jistotu nám Matěj zahraje nejdřív melodii a pak si jí zkusíme dvakrát zazpívat a kdo si troufnete, můžete zkusit kánon.
píseň 127 Dobrořeč má duše Hospodinu
vyprávění s dětmi
Děcka, rozhlídněte se kolem sebe kolik nás dneska přišlo. Chybí nám tu dneska někdo?
Je prima, že jsme tu spolu a je důležité, že vnímáme toho, kdo je vedle nás. Dneska uslyšíme příběh o jednom bohatém muži, který dělal, jako by ostatní lidi kolem něj nebyli. Žil sám pro sebe a ostatní neviděl.
tabule
Byl to takový bohatý muž, který bydlel v domě a měl v něm všechno, co si přál. Co by v takovém domě mělo být? Co by v něm nemělo chybět? Můžeme si to namalovat – já to tedy neumím, ale můžu to zkusit nebo poprosíme někoho, kdo to umí… Malujeme dům…
pak tam dám boháče
Děcka a nechybí vám v tom domě někdo? Lidi, kteří tam žijí…. A to je vlastně pro nás na celém domě to nejdůležitější. Jsou tu s námi lidi, kteří nás mají rádi a my je. Proto je ten nebo onen dům pro nás důležitý a vzácný. Jenže ten boháč žil v tom domě jako by byl sám, i když měl své služebnictvo a možná i rodinu. Měl mnoho věcí, na co pomyslel, to si mohl koupit, krásné šaty, výborné jídlo. To by nevadilo, ale jeho problém je v tom, že je sobec a nebere svůj majetek jako dar a požehnání, ale jen jako prostředek, jak spokojeně žít (a možná se i vytahovat před druhými). A hlavně - zapomněl, že jeho osud je pořád v rukou Božích.
Kolem svého domu si vystavěl vysokou zeď, za kterou nikoho nechtěl pustit. A víte co? My si tu zeď kolem boháčova domu postavíme. Zeď, kterou tvoří to, co nás odděluje od ostatních lidí. Potřebuju nějaké pomocníky, postavíme zeď
Boháč byl tak zahleděný do sebe, že ani neviděl, že přímo před jeho domem, před jeho dveřmi, lehává chudák Lazar. Zatímco boháč ani nemá jméno, ten chudák se jmenuje Lazar (Bůh pomůže). Lazar byl takový protiklad boháče. Neměl střechu nad hlavou, neměl ani co jíst a k tomu všemu celé jeho tělo pokrývaly vředy, v bibli dokonce čteme, že psi mu ty vředy olizovali. Když šel venku někdo kolem něj, raději ho obešel. Byl to člověk, který byl ostatním na obtíž. Je těžké chodit kolem člověka, který smrdí a možná po nás dokonce něco bude chtít.
Pak se stalo, že Lazar umřel a boháč taky umřel. Lazar se podle toho podobenství dostal k Abrahamovi a boháč do pekla. A najednou mu všechen majetek i blahobyt nebyl k ničemu, bylo mu tam hrozně. Hledal, jak by se odsud mohl dostat, kdo by mu mohl pomoci. A pak v dáli zahlédl Lazara, který si povídal s Abrahamem – to znamenalo, že Lazar byl v nebi, u Boha.
A boháč volal na Abrahama: Otče Abrahame, pošli mi Lazara s trochou vody, ať si aspoň svlažím jazyk, tak moc je mi tu vedro!
Ale Abraham jej odmítl: Nejde to. Zeď, kterou sis kolem sebe postavil za svého života, taky nikoho nepustila dovnitř tvého domu, stejně tak je teď mezi námi propast, přes kterou nikdo nemůže tam ani zpátky. Boháč si až teď vzpomněl, jak žil vlastně jenom pro sebe a že takhle žije i jeho pět bratrů.
A tak zavolal na Abrahama ještě jednou: Pošli pomoc, aspoň mým pěti bratrům. Pošli za nimi Lazara. Když uvidí, že za nimi přišel ten, kdo už je mrtvý, třeba se napraví.
Abraham ho i podruhé odmítne a řekne: Tvým bratrům má kdo pomoci, můžou se změnit, ale přesto to nedělají. Nikoho nechtějí poslouchat a tak se nedají přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.
Ježíš nám to podobenství vykládá jako takový obraz, který máme mít na paměti, stále v hlavě. Nechceme skončit jako boháč. To znamená, že tak nemáme jako boháč ani jednat. Máme se hlavně koukat kolem sebe, přemýšlet nad tím co máme a nenechávat si to jen pro sebe. Někdy se rozdělit a mít o to větší radost. A platí to o penízkách, které našetříme, o našem čase, o ochotě druhému pomoct prakticky nebo s ním jen tak být nebo mu aspoň zavolat…
Děcka, pojďme teď tu zeď rozkopat.
A až to uděláme, tak si zazpíváme takovou varovnou písničku.
píseň 338 Zní, zní, zní
biblické čtení Lk 16.19-31 Markéta
minikázo Vzácný člověk, profesor Jan Sokol, když se zamýšlel nad podobenstvím o boháči a Lazarovi mimo jiné říkal, že v biblickém smyslu je mezi námi málo chudých, protože v bibli je chudý ten, kdo neví, co bude zítra.
Zároveň ale hned připojil, že každý člověk, který žije v nouzi a se kterým se setkáme, je pro něj jakousi výčitkou. Ne snad přímo vinou. Nejde o to sypat si popel na hlavu, to bychom se zbláznili. Ale když potkám ve velkém městě žebráka nebo i u nás tady bezdomovce (často se teď scházejí na náměstí u kašny), tak se zastydím. Někdy se i leknu. Vyhnout se mu nechci, ale že bych byla nadšená rozhovorem, který je nezřídka spojen s žádostí o peníze, to zrovna nejsem. To dnešní podobenství nás vede k tomu, že si v kontaktu se zadluženými, bezdomovci, věčnými opilci, nepřizpůsobivými a dalšími máme stále připomínat, že jsou to pořád lidi. Třeba odjinud, třeba se zvyky, které nám nesednou, ale není to chátra, náplava, nečistota, někdo podřadný. Před Bohem jsou to pořád lidi jako my. Když se od nich izolujeme, oddělujeme se ploty, stavíme si zdi, vytváříme si vlastní realitu a falešné naděje jako ten boháč. A Ježíš nás před tím varuje. Možná i kvůli tomu, co nás čeká po smrti, ale jeho slovo nám zaznívá teď a tady proto, abychom mohli teď a tady svobodně žít. Tak zkusme z té naší zabydlenosti aspoň občas vykročit. A když to nedokážeme aktivně, tak aspoň tehdy, když už nás někdo takový osloví. Dost možná se pak skrze něj potkáme s Kristem.
píseň 406 Dej nám moudrost, odvahu
ohlášky Boženka
přímluvy a modlitba Páně Náš Pane, každý den znovu přijímáme všechno, co pro nás ve své lásce činíš, znovu Ti děkujeme. A s důvěrou ve Tvou blízkost a s pokorou Tě prosíme:
Za náš sbor, za církev i za církve, za Tvůj lid, ať z nás evangelium tvoří společenství plné údivu, pokory, vděčnosti a důvěry. Ať nás povzbuzuje nejen k péči o naše nitro, ale také k solidaritě a vnímavostí. A prosíme, napomínej nás, když jako ten boháč ve své sebejistotě či zabedněnosti bráníme Tvému evangeliu.
Prosíme za lidi bez budoucnosti – za ty, kterým schází naděje. Myslíme na ty, kdo trpí nedostatkem, nezájmem, kdo už ztratili zbytky důvěry v druhé i v sebe. Myslíme na lidi spoutané minulostí a dluhy. A prosíme i za vězně a bezdomovce, kteří chtějí začít znovu.
Náš Pane, zvlášť prosíme za mír, prosíme ne jako chcimírové, ale jako ti, kteří touží po spravedlnosti. Po pokojném životě pro všechny, kdo tak chtějí žít. I po izolování a trestu pro všechny fanatiky, radikály, kteří pro prosazení svých cílů druhým ubližují, okrádají je o život, o svobodu, o pokoj.
A vyslyš nás, když společně zpíváme Ježíšovu modlitbu:
píseň 385 Otče náš
poslání
Apoštol Pavel píše do Galacie i nám: Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Ga 6,2
požehnání
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení nyní i navěky.
Amen
píseň 777 Buď mojí nadějí
ř
Velký pátek
čtení 1Kor 1.18-25 Radek
píseň 528 Byl jsi tam, když byl křižován můj Pán?
kázání Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse je mocí Boží 1 Kor 1.18
a připojím z Janova evangelia jedno Ježíšovo slovo z kříže: Žízním J 19.28
Dvoje poslední Velikonoce prožívám podobně palčivě jako ty covidové. Jakoby na mě dotíraly otázky v souvislosti s křížem Ježíše Krista s větší intenzitou.
Jak vnímat Boží cesty v našem světě uprostřed zpráv z Bachmutu či Avdiivky, o které jsme slyšeli od Vojty Mácy? Jak rozumět Kristovu kříži tváří v tvář Alle (která k nám chodí na češtinu), která přišla o rodiče přímo při dopadu rakety? A jak vztáhnout Boží působení na všechny poplivané, vysmívané, předčasně umírající, nespravedlivě trestané? Na všechny, kteří mohou protestovat, jak chtějí, ale trpký úděl je nemine?
Včera při podvečerním setkání jsme pročítali celý pašijový příběh – je v něm lidská slabost a malost, manipulace s davy, strach o sebe samu, který vítězí nad vírou a láskou, lhostejnost zbožných, náboženská moc, která pro svůj účel posvětí prostředky a politická moc, která není službou pravdě, ale populisticky popřává sluchu davu…A mě došlo, nebezpečné je mluvit o Kristově kříži triumfalisticky. Vidět v Ježíši toho, kdo přichází na kříž vyrovnaně jako by nezakusil poplivání a výsměch – pravdě, životu – sobě samému. Když o Ježíši Kristu mluvíme jako o svrchovaném vládci, který vědomě naplňuje vůli svého Otce a neohroženě kráčí vstříc bolesti a smrti.
Celému příběhu Ježíšova utrpení lze rozumět z mnoha úhlů, ten triumfalistický bych ráda minula. Zastavme se letos u dvou pohledů, které zakouším jako nosné pro svou víru a doufám, že byste to mohli mít podobně.
Ten první - pašijový příběh je zpětnou vazbou nám všem. Jen stěží bychom se nepoznali v některé z těch postav vyskytujících se v Ježíšově blízkosti či raději v uctivé vzdálenosti. A když už se nám to stane
- že si zafilozofujeme nad pravdou a zachováme se zbaběle,
- že selháváme ve svědectví o Bohu a o víře raději nemluvíme,
- že chvíli Pána Boha a jeho Syna bereme vážně a prokazujeme mu úctu a chvíli na něj lhostejně zapomínáme nebo ho vytěsňujeme ze svých životů
když se nám děje, že rozpoznáme tyto tendence, je na místě je vyznat a s pomocí Boží to zkoušet jinak. Tedy pohled na Kristovo utrpení jako zpětná vazba nám okolostojícím.
A ten druhý pohled: pašijový příběh sepisuje evangelista Jan i proto, aby povzbudil sbor, který byl vyhozen ze synagogy, který ztratil zázemí a ptá se, jestli tedy věří správnému Bohu. A jestli věří správnému Bohu, tak proč je v tom Pán Bůh nechává. Ta otázka se opakuje stále znovu – z úst věřících, pochybujících i těch, kdo o sobě mluví jako nevěřící. „Kde je Bůh, když se děje zlo a příkoří?“ Věřím, že nám Pán Bůh dal k téhle otázce svobodu. Zaznívá i v pašijích v různých nuancích jako výčitka: Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš?, Proč jen mlčíš Pane?;
jako nepochopení: Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?
jako nejistota: Bože můj, Bože můj proč jsi mě opustil?
Proč nevidíme Tvou mocnou intervenci v zápase o lidskou důstojnost, o lidské zdraví a lidské síly? Proč se stále vrací zprávy o lidské potřebě vládnout nad druhými – na jejich úkor, proč se tu po Hitlerovi, Frankovi, Mao-CeTungovi, Stalinovi, Karadžičovi, Pol Potovi, Pinochetovi a mnoha dalších objevují noví jako Putin, Kim Čong-un, Si Ťin-pching, kteří mají na rukou potoky krve? A zároveň zástupy trpících, bezmocných, nespravedlivě trestaných?
Ta otázka po Boží přítomnosti v lidské nouzi, nezaznívá kvůli jedinečnému příběhu Ježíše z Nazareta jaksi odděleně od lidí hříšných, zaznívá kvůli bolesti lidí.
A apoštol Pavel, jehož slova jsou vlastně nejstarším svědectvím o tom, že v Kristově kříži je zároveň ukryta naděje, tenhle Pavel vyznává, že Bůh je přítomný. Že smysl kříže je v tom, že Bůh je s trpícími, pronásledovanými a odmítanými. Že nejde především o to, aby se Písmo naplnilo bez zřetele k člověku. Jde tu o člověka.
Zároveň apoštol zažívá, že mnozí nejsou schopni přijmout Boží moc v kombinaci s utrpením, křížem a smrtí. „Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.“
Kristův kříž je Boží nabídkou provázení člověka i v těch nejtěžších chvílích, ve chvílích výsměchu, samoty, bezmoci. Ježíš volá Žízním se všemi, kteří touží po spravedlnosti a narovnání, protože jsou vysmíváni a křivě souzeni (a to nemyslím jen soudy, ale i v sudičství a předsudky druhých). Ježíš volá Žízním jménem všech, kterým je život vzat. Ježíš žízní se všemi, jejichž údělem je bezmoc nebo těžká nemoc.
Sestry a bratři, přijmout Kristův kříž jako Boží jednání pro člověka, jako nabízenou Boží ruku uprostřed lidské tísně, to vyžaduje velkou odvahu. Je to akt víry, ve kterém Bůh není jen svrchovaným režisérem, ale tím, kdo vstupuje do dění na jevišti světa a tam se s ním potkáváme – ve všech potřebných. Bůh je pro svou lásku vtažen do utrpení a v každém aktu krutosti a ve zvěrstvech nejen válečných je opět křižován. A v tom je ukryta naše naděje. V žádném zlu, které na nás doléhá, v nelidskosti, v žádné bolesti a smutku nejsme sami.
vyznání
Povstaňme k modlitbě a tento podíl na Kristově kříži vyznávejme:
Pane Ježíši Kriste, vyznáváme tváří v tvář Tvému kříži, že naše láska a věrnost jsou hodně omezené. Vyznáváme, že se nedostatek věrnosti a lásky projevil ve vztahu k Tobě, ve vztazích k druhým lidem i k sobě samým. Myslíme na slova, která neměla zaznít, chvíle, kdy jsme neobstáli, vyznáváme svou netrpělivost i lhostejnost, pýchu a sobectví.
Každý, kdo takto vyznává svou vinu, připoj se hlasitým: Vyznávám.
Pane Ježíši Kriste, nepřišel jsi na svět, abys ho soudil, ale kvůli jeho záchraně a nic to nemůže zhatit. Také my věříme, že v tobě máme záchranu a u tebe naději, odpuštění a budoucnost.
Každý, kdo takto věří, vyznej to hlasitým: Věřím.
Pane Ježíši Kriste, z tvého odpuštění žijeme. Osvobozuje nás, abychom i my mohli odpustit a o odpuštění druhé prosit. Chceme tuto svobodu vděčně přijmout a do tvého díla smíření se zapojit ochotou ke smíření i pokornou prosbou o ně.
Každý, kdo opravdu chce, vyznej to hlasitým: Odpouštím.
Vy, kdo takto vyznáváte, věříte a přijímáte svobodu k odpuštění, poslyšte slovo milosti:
Pro mě, praví Bůh, je každý z vás jedinečný,
každý z vás je vzácným a křehkým bohatstvím.
Ať vše, co vás trápí je smazáno
a vaše další kroky ať u mne naleznou novou naději.
Na znamení pokoje, který nám Bůh dává, abychom my mohli být stejně štědří, podejme si teď navzájem ruce se slovy: Pokoj tobě.
píseň 707 Má víra pohlíží
eucharistická modlitba, vysluhování
přímluvy Pane Ježíši, na kříži jsi nám ukázal, jak veliká je tvá láska k nám. Nedokážeme ji nikdy a ničím docenit. Pane, Ty víš, jak těžký je kříž, prosíme tě, podpírej nás svou láskou, když stěží snášíme trápení a bezmoc druhých nebo vlastní.
Prosíme Tě v tuto chvíli za ty, pro které je tento den posledním
Prosíme tě za lidi, kteří jsou nemocní, trpí bolestmi a strachem
Prosíme tě za lidi, kteří ztratili smysl života a uvažují o sebevraždě
Prosíme tě za ty, kteří jsou druhými zraňováni a zabíjeni v nesmyslných válkách
Prosíme tě za lidi, kteří mají hlad, žízeň a existenční starosti
Prosíme tě za lidi, kteří jsou pohlceni slávou, mocí a penězi
Prosíme tě za lidi, kteří jsou osamělí a neznají přátelství druhých.
Prosíme tě za děti, které jsou nemocné, opuštěné, týrané.
Prosíme tě za lidi, kteří tě hledají a také za dobré vztahy mezi církvemi
Prosíme tě, vyslyš všechny naše prosby, ty vyslovené ale i ty, které máme na srdci… modlitba Páně
poslání 1Te 5,10n.18n
požehnání Hospodin praví: Zamiloval jsem si tě, lide můj, a zavolal jsem tě jako svého syna, abys vyšel z otroctví.
Cožpak bych se tě mohl vzdát?
Nedám průchod svému hněvu, protože jsem Bůh a ne člověk. Jsem Svatý uprostřed tebe a nepřicházím s hněvivostí.
píseň 222 Radujte se v Pánu vždy
Velké Meziříčí 2. 4. 2023
vstupní slovo
Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu.
Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Hospodin je Bůh, dává nám světlo.
Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte.
Ž 118,24. 26-27
Sestry a bratři, svátek ratolestí naznačuje, že dnes budeme slavit společně s dětmi Květnou neděli. Vítejte v tomto nedělním ránu, do kterého nám žalmista zvěstuje: Hospodin bude chránit Tvé vycházení i vcházení, nyní i navěky. Amen
píseň 277 Chval Pána svého písní
modlitba Pane,
v tomto světě se cítíme lecčím ohroženi a ohlížíme se po jistotách, po něčem, co by nás v životě pevně podrželo. Jako by tu bylo něco skutečně pevného a neproměnného! Odpusť, že jsme náchylní vsadit na falešné jistoty; že hledáme všelijaké lidské záruky namísto důvěry v tebe a spolehnutí na tvou blízkost, že se chytáme lidských slov namísto Tvých zaslíbení.
Chválíme tě za to, že ty jsi věrný Bůh. Amen
čtení
Ex 20.2+4-6 Anička Čaňková
Já jsem Hospodin, Tvůj Bůh; já jsem Tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
píseň 115 Bůh je náš Pán a Král
vyprávění s dětmi
Jak vypadá Pán Bůh? (Má fousy? Nosí brýle? Je vysoký? Je malý? Chodí v obleku? Pokud děti začnou něco vymýšlet, zeptejte se, odkud to vědí.) Nevíme.
Občas se maluje jako starý pán, ale to jen proto, že staří pánové bývají moudří a mocní, jako kouzelný dědeček z pohádky. Pán Bůh ale není žádný kouzelný dědeček! A my – i kdybychom natisíckrát chtěli - nevíme, jak vypadá. Jestli jste dobře poslouchali Aničku, víte dokonce, že to je dobře. Že si nemáme vytvářet nějakou představu Boha, že to Bůh nechce.
Mojžíš je s Izraelci na cestě, putují pouští. A Mojžíš se občas lidu vzdálí a vyleze na horu, aby se potkal s Hospodinem. Ne tváří v tvář, ale aby ho slyšel. Už dostal od Boha deset pravidel – na každý prst jedno – aby Izraelci mohli dobře žít. Těm pravidlům se říká přikázání, ale jsou to spíš takové směrovky, kudy jít a jak žít než nějaké rozkazy. Znáte nějaké přikázání – Bůh je jen jeden, máme se klanět jen neviditelnému Bohu a ne si vytvářet bůžky, nemáme brát jméno Boží nadarmo, máme světit den odpočinku, starat se o rodiče, nemáme zabíjet, být nevěrní, krást, nemáme lhát a závidět. Mojžíš a Izraelci slíbili, že se těmi pravidly budou řídit. Zrovna teď zůstal Mojžíš s Hospodinem na hoře a jsou tam dlouho. Bůh Mojžíšovi vysvětluje, jak důležitý je den odpočinku. A Bůh také dává Mojžíšovi kamenné desky, kde je to desatero vyryté.
Děcka, znáte nějakou reklamu? Na co? A nakupujete podle reklamy?
A víte, co je lživá reklama? - to je reklama, která slibuje něco, co ve skutečnosti není. Nebo třeba, že k nákupu dostanete dárek, ale nedostanete, protože už jsou rozebrané. Reklamy se snaží člověka oblbnout. Vnutit mu svůj názor. A to může být pořádný průšvih — člověk začne mít pocit, že žít bez bot Adidas, tepláků Puma, trička Nike nejde, že potřebujete k životu tyčinku Snickers, nářadí Bosch nebo auto Lexus. Že bez toho to prostě NEJDE!
Izraelci, co čekali na Mojžíše, až se vrátí z hory, měli taky pocit, že bez něčeho to už dál NEJDE! Bez něčeho, co by jim zaručovalo, že je Bůh s nimi. Dokud tu byl Mojžíš, tak to šlo, ale co teď, když tu není? A nestalo se mu něco? Co máme dělat, když ten, co Pánu Bohu nejvíc rozumí, je pryč? A co když ten tajemný, skrytý Bůh už vůbec není s námi? Pochybnosti jsou zákeřná věc — stačí pár takových otázek a i velké množství lidí najednou neví, co je tak docela pravda a co ne.
Izraelci pomalu dostávali strach: jak se s tím neviditelným Bohem domluvíme? To přece nepůjde… A pak někdo dostal nápad: co kdybychom měli sochu Boha? Jako mají třeba Amónci nebo Moábci – jako jiné národy? To je nápad! Budeme vědět, komu přinášíme oběti, kdo nás vede, budeme vědět, že je to někdo silný! Na sochu se dá sáhnout, když člověk pochybuje, budeme mít sochu, Bůh nikdy nebude daleko! A tak řeknou Mojžíšovu bratru Áronovi „udělej nám Boha, kterého je vidět!“
Co má Áron dělat? Postavit se jim? Říct, že to se přece nesmí?! Asi by měl, ale je na to sám a nemá dost odvahy. Tak mi přineste náušnice a šperky, nejrůznější ochranné amulety a já vám toho Boha udělám… Vznikne socha zlatého býčka. Silný jako býk, to známe, to je prima, to je dobrá záruka, že se nám nic nestane. Jako by jim nestačilo, co doposud zažili, vysvobození z Egypta, vedení pouští i to, že uprostřed pouště měli tak akorát jídlo a pití….To přece taky bylo vidět! Ale oni chtěli sochu, a když ji Áron dokončil, řekli: Hurá, sláva, tohle je ten Bůh, který nás vyvedl z Egypta, konečně ho vidíme. A začnou slavit, zpívat, tancovat, je to čím dál větší paráda, až jsou najednou lidi úplně mimo. Jako v tranzu. Jako na drogách, tancují a tancují a volají hurá, hurá, hurá, ale jako by o sobě nevěděli.
Pán Bůh na hoře to všechno viděl, přestal s Mojžíšem mluvit a hrozně moc se rozzlobil — tak oni takhle! Slíbili, že mě budou mít rádi a že mě budou poslouchat, ale při první příležitosti si dělají, co chtějí. To teda ne, takový lid já nechci! Je zle! Mojžíš popadne desky, na kterých je napsáno těch 10 pravidel a pospíchá dolů. A tam vidí tu hrůzu na vlastní oči, a taky se rozčílí. Roztříská desky o skálu — na co by vám byly, když nechcete poslouchat? Je zle. Zlobí se Hospodin, zlobí se Mojžíš.
Býčka úplně zničil. Spálil, rozemlel na prach, prostě úplně zdemoloval. Nic nezbylo. A teď si to vyřídí a Áronem: Árone, co to bylo?! Co jsi to udělal?! Jak jsi mohl něco takového dovolit?! Co já? Oni po mně chtěli sochu, protože ty jsi byl tak dlouho pryč! Já to zlato jen hodil do ohně a vylezlo z toho tohle… To je zbabělec! Nedokázal říct lidem, že se to nemá a teď hází vinu na ně! Mojžíš se s ním ale dál nezdržuje. Shromáždí všechny, kdo věří Hospodinu – skrytému Bohu (jsou to hlavně Lévijci, lidé z pokolení Lévi) a ty modloslužebníky potrestají.
Teprve teď lidem dochází, co se stalo. Vlastně mohlo jít i o manipulaci. Víte, co to je – manipulace? obrázek ruky+slovo manipulace.
Má ten obrázek a slovo něco společného?
Názorně např. můžeme přenést židli z místa na místo.
Latinsky se ruka řekne manus. Přenesli jsme židli, manipulovali jsme s ní. Slovo manipulace se ale používá spíš v přeneseném významu. Manipuluji s člověkem nebo skupinou lidí, aby to bylo k mému užitku nebo podle mého přesvědčení. Manipuluje se ani ne tak rukou, jako spíš slovem, mocí, vydíráním, ale třeba i tím, že budete vůči druhým podbíziví, budete lichoti nebo jim budete prokazovat zvláštní služby, nosit dárečky, aby pak udělali to, co chcete.
Vlastně jako by ten býček zajistil, že Bůh se před námi neschová, že my si se svým Bohem můžeme tak trochu dělat, co chceme. Jako bychom řekli: Bože, my si tě hezky podržíme u sebe, jako prase v chlívku a budeš dělat, co my budeme chtít!
Spoléhání na falešné jistoty ani manipulace nejsou uchráněni ani křesťané. Nejlepším lékem na to je spoléhat na Boží blízkost a dbát na to, co nám Bůh říká. Tak zůstaneme Pánu Bohu věrní a můžeme i druhým dokazovat, že Bůh je tady s námi, i když ho nevidíme.
Pane a Bože, zůstáváš skrytý a nám je z toho někdy úzko. Někdy vymýšlíme pěkné hlouposti – abychom se ujistili, že jsi s námi. Někdy si Tě zas chceme všelijak naklonit. Pomoz nám, když tě hledáme, ujisti nás, že nejsme sami, že jsi s námi. A nauč nás, vyhnout se tomu, co je modla, co k tobě nevede. Amen.
Sv 37 Čest vzdej
Další den jde Mojžíš znovu na horu, aby promluvil s Hospodinem a poprosil ho o odpuštění. Izraelci ho moc, moc ho zklamali, ale stejně se modlí: Bože, odpusť jim, potrestej mě za ně, raději mě… Sebe nabízí jako oběť, která ponese viny druhých. Na druhých, na lidu, ke kterému patří, mu záleží víc než na sobě. A to dobře známe z příběhu Ježíše Krista, Božího Syna. Nasadil svůj život za nás. Dneska začíná tzv. velikonoční týden, kdy si připomínáme nejdůležitější část Ježíšova příběhu – tzv. pašije – příběh jeho utrpení. Začíná tím, jak velkolepě vjíždí Ježíš do Jeruzaléma a davy jásají. Ti samí lidé budou později volat Ukřižuj! My už víme, že Ježíš podstoupil smrt na kříži a byl vzkříšen. A že Bůh tu jeho cestu sebeoběti potvrdil. Tak jej teď můžeme společně chválit
píseň 300 Hosanna a já přizvu děcka
ohlášky
přímluvy zpívané 407 Ta touha hluboko je v nás
+ modlitba Páně
poslání Mk 11.7-11+15-18
Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“
Ježíš vjel do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“
Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.
požehnání
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
píseň 421 Otevřete brány
Velké Meziříčí 2. 4. 2023
vstupní slovo
Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu.
Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Hospodin je Bůh, dává nám světlo.
Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte.
Ž 118,24. 26-27
Sestry a bratři, svátek ratolestí naznačuje, že dnes budeme slavit společně s dětmi Květnou neděli. Vítejte v tomto nedělním ránu, do kterého nám žalmista zvěstuje: Hospodin bude chránit Tvé vycházení i vcházení, nyní i navěky. Amen
píseň 277 Chval Pána svého písní
modlitba Pane,
v tomto světě se cítíme lecčím ohroženi a ohlížíme se po jistotách, po něčem, co by nás v životě pevně podrželo. Jako by tu bylo něco skutečně pevného a neproměnného! Odpusť, že jsme náchylní vsadit na falešné jistoty; že hledáme všelijaké lidské záruky namísto důvěry v tebe a spolehnutí na tvou blízkost, že se chytáme lidských slov namísto Tvých zaslíbení.
Chválíme tě za to, že ty jsi věrný Bůh. Amen
čtení
Ex 20.2+4-6 Anička Čaňková
Já jsem Hospodin, Tvůj Bůh; já jsem Tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
píseň 115 Bůh je náš Pán a Král
vyprávění s dětmi
Jak vypadá Pán Bůh? (Má fousy? Nosí brýle? Je vysoký? Je malý? Chodí v obleku? Pokud děti začnou něco vymýšlet, zeptejte se, odkud to vědí.) Nevíme.
Občas se maluje jako starý pán, ale to jen proto, že staří pánové bývají moudří a mocní, jako kouzelný dědeček z pohádky. Pán Bůh ale není žádný kouzelný dědeček! A my – i kdybychom natisíckrát chtěli - nevíme, jak vypadá. Jestli jste dobře poslouchali Aničku, víte dokonce, že to je dobře. Že si nemáme vytvářet nějakou představu Boha, že to Bůh nechce.
Mojžíš je s Izraelci na cestě, putují pouští. A Mojžíš se občas lidu vzdálí a vyleze na horu, aby se potkal s Hospodinem. Ne tváří v tvář, ale aby ho slyšel. Už dostal od Boha deset pravidel – na každý prst jedno – aby Izraelci mohli dobře žít. Těm pravidlům se říká přikázání, ale jsou to spíš takové směrovky, kudy jít a jak žít než nějaké rozkazy. Znáte nějaké přikázání – Bůh je jen jeden, máme se klanět jen neviditelnému Bohu a ne si vytvářet bůžky, nemáme brát jméno Boží nadarmo, máme světit den odpočinku, starat se o rodiče, nemáme zabíjet, být nevěrní, krást, nemáme lhát a závidět. Mojžíš a Izraelci slíbili, že se těmi pravidly budou řídit. Zrovna teď zůstal Mojžíš s Hospodinem na hoře a jsou tam dlouho. Bůh Mojžíšovi vysvětluje, jak důležitý je den odpočinku. A Bůh také dává Mojžíšovi kamenné desky, kde je to desatero vyryté.
Děcka, znáte nějakou reklamu? Na co? A nakupujete podle reklamy?
A víte, co je lživá reklama? - to je reklama, která slibuje něco, co ve skutečnosti není. Nebo třeba, že k nákupu dostanete dárek, ale nedostanete, protože už jsou rozebrané. Reklamy se snaží člověka oblbnout. Vnutit mu svůj názor. A to může být pořádný průšvih — člověk začne mít pocit, že žít bez bot Adidas, tepláků Puma, trička Nike nejde, že potřebujete k životu tyčinku Snickers, nářadí Bosch nebo auto Lexus. Že bez toho to prostě NEJDE!
Izraelci, co čekali na Mojžíše, až se vrátí z hory, měli taky pocit, že bez něčeho to už dál NEJDE! Bez něčeho, co by jim zaručovalo, že je Bůh s nimi. Dokud tu byl Mojžíš, tak to šlo, ale co teď, když tu není? A nestalo se mu něco? Co máme dělat, když ten, co Pánu Bohu nejvíc rozumí, je pryč? A co když ten tajemný, skrytý Bůh už vůbec není s námi? Pochybnosti jsou zákeřná věc — stačí pár takových otázek a i velké množství lidí najednou neví, co je tak docela pravda a co ne.
Izraelci pomalu dostávali strach: jak se s tím neviditelným Bohem domluvíme? To přece nepůjde… A pak někdo dostal nápad: co kdybychom měli sochu Boha? Jako mají třeba Amónci nebo Moábci – jako jiné národy? To je nápad! Budeme vědět, komu přinášíme oběti, kdo nás vede, budeme vědět, že je to někdo silný! Na sochu se dá sáhnout, když člověk pochybuje, budeme mít sochu, Bůh nikdy nebude daleko! A tak řeknou Mojžíšovu bratru Áronovi „udělej nám Boha, kterého je vidět!“
Co má Áron dělat? Postavit se jim? Říct, že to se přece nesmí?! Asi by měl, ale je na to sám a nemá dost odvahy. Tak mi přineste náušnice a šperky, nejrůznější ochranné amulety a já vám toho Boha udělám… Vznikne socha zlatého býčka. Silný jako býk, to známe, to je prima, to je dobrá záruka, že se nám nic nestane. Jako by jim nestačilo, co doposud zažili, vysvobození z Egypta, vedení pouští i to, že uprostřed pouště měli tak akorát jídlo a pití….To přece taky bylo vidět! Ale oni chtěli sochu, a když ji Áron dokončil, řekli: Hurá, sláva, tohle je ten Bůh, který nás vyvedl z Egypta, konečně ho vidíme. A začnou slavit, zpívat, tancovat, je to čím dál větší paráda, až jsou najednou lidi úplně mimo. Jako v tranzu. Jako na drogách, tancují a tancují a volají hurá, hurá, hurá, ale jako by o sobě nevěděli.
Pán Bůh na hoře to všechno viděl, přestal s Mojžíšem mluvit a hrozně moc se rozzlobil — tak oni takhle! Slíbili, že mě budou mít rádi a že mě budou poslouchat, ale při první příležitosti si dělají, co chtějí. To teda ne, takový lid já nechci! Je zle! Mojžíš popadne desky, na kterých je napsáno těch 10 pravidel a pospíchá dolů. A tam vidí tu hrůzu na vlastní oči, a taky se rozčílí. Roztříská desky o skálu — na co by vám byly, když nechcete poslouchat? Je zle. Zlobí se Hospodin, zlobí se Mojžíš.
Býčka úplně zničil. Spálil, rozemlel na prach, prostě úplně zdemoloval. Nic nezbylo. A teď si to vyřídí a Áronem: Árone, co to bylo?! Co jsi to udělal?! Jak jsi mohl něco takového dovolit?! Co já? Oni po mně chtěli sochu, protože ty jsi byl tak dlouho pryč! Já to zlato jen hodil do ohně a vylezlo z toho tohle… To je zbabělec! Nedokázal říct lidem, že se to nemá a teď hází vinu na ně! Mojžíš se s ním ale dál nezdržuje. Shromáždí všechny, kdo věří Hospodinu – skrytému Bohu (jsou to hlavně Lévijci, lidé z pokolení Lévi) a ty modloslužebníky potrestají.
Teprve teď lidem dochází, co se stalo. Vlastně mohlo jít i o manipulaci. Víte, co to je – manipulace? obrázek ruky+slovo manipulace.
Má ten obrázek a slovo něco společného?
Názorně např. můžeme přenést židli z místa na místo.
Latinsky se ruka řekne manus. Přenesli jsme židli, manipulovali jsme s ní. Slovo manipulace se ale používá spíš v přeneseném významu. Manipuluji s člověkem nebo skupinou lidí, aby to bylo k mému užitku nebo podle mého přesvědčení. Manipuluje se ani ne tak rukou, jako spíš slovem, mocí, vydíráním, ale třeba i tím, že budete vůči druhým podbíziví, budete lichoti nebo jim budete prokazovat zvláštní služby, nosit dárečky, aby pak udělali to, co chcete.
Vlastně jako by ten býček zajistil, že Bůh se před námi neschová, že my si se svým Bohem můžeme tak trochu dělat, co chceme. Jako bychom řekli: Bože, my si tě hezky podržíme u sebe, jako prase v chlívku a budeš dělat, co my budeme chtít!
Spoléhání na falešné jistoty ani manipulace nejsou uchráněni ani křesťané. Nejlepším lékem na to je spoléhat na Boží blízkost a dbát na to, co nám Bůh říká. Tak zůstaneme Pánu Bohu věrní a můžeme i druhým dokazovat, že Bůh je tady s námi, i když ho nevidíme.
Pane a Bože, zůstáváš skrytý a nám je z toho někdy úzko. Někdy vymýšlíme pěkné hlouposti – abychom se ujistili, že jsi s námi. Někdy si Tě zas chceme všelijak naklonit. Pomoz nám, když tě hledáme, ujisti nás, že nejsme sami, že jsi s námi. A nauč nás, vyhnout se tomu, co je modla, co k tobě nevede. Amen.
Sv 37 Čest vzdej
Další den jde Mojžíš znovu na horu, aby promluvil s Hospodinem a poprosil ho o odpuštění. Izraelci ho moc, moc ho zklamali, ale stejně se modlí: Bože, odpusť jim, potrestej mě za ně, raději mě… Sebe nabízí jako oběť, která ponese viny druhých. Na druhých, na lidu, ke kterému patří, mu záleží víc než na sobě. A to dobře známe z příběhu Ježíše Krista, Božího Syna. Nasadil svůj život za nás. Dneska začíná tzv. velikonoční týden, kdy si připomínáme nejdůležitější část Ježíšova příběhu – tzv. pašije – příběh jeho utrpení. Začíná tím, jak velkolepě vjíždí Ježíš do Jeruzaléma a davy jásají. Ti samí lidé budou později volat Ukřižuj! My už víme, že Ježíš podstoupil smrt na kříži a byl vzkříšen. A že Bůh tu jeho cestu sebeoběti potvrdil. Tak jej teď můžeme společně chválit
píseň 300 Hosanna a já přizvu děcka
ohlášky
přímluvy zpívané 407 Ta touha hluboko je v nás
+ modlitba Páně
poslání Mk 11.7-11+15-18
Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“
Ježíš vjel do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“
Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.
požehnání
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
píseň 421 Otevřete brány