Velké Meziříčí 2. 4. 2023
vstupní slovo
Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu.
Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Hospodin je Bůh, dává nám světlo.
Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte.
Ž 118,24. 26-27
Sestry a bratři, svátek ratolestí naznačuje, že dnes budeme slavit společně s dětmi Květnou neděli. Vítejte v tomto nedělním ránu, do kterého nám žalmista zvěstuje: Hospodin bude chránit Tvé vycházení i vcházení, nyní i navěky. Amen
píseň 277 Chval Pána svého písní
modlitba Pane,
v tomto světě se cítíme lecčím ohroženi a ohlížíme se po jistotách, po něčem, co by nás v životě pevně podrželo. Jako by tu bylo něco skutečně pevného a neproměnného! Odpusť, že jsme náchylní vsadit na falešné jistoty; že hledáme všelijaké lidské záruky namísto důvěry v tebe a spolehnutí na tvou blízkost, že se chytáme lidských slov namísto Tvých zaslíbení.
Chválíme tě za to, že ty jsi věrný Bůh. Amen
čtení
Ex 20.2+4-6 Anička Čaňková
Já jsem Hospodin, Tvůj Bůh; já jsem Tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
píseň 115 Bůh je náš Pán a Král
vyprávění s dětmi
Jak vypadá Pán Bůh? (Má fousy? Nosí brýle? Je vysoký? Je malý? Chodí v obleku? Pokud děti začnou něco vymýšlet, zeptejte se, odkud to vědí.) Nevíme.
Občas se maluje jako starý pán, ale to jen proto, že staří pánové bývají moudří a mocní, jako kouzelný dědeček z pohádky. Pán Bůh ale není žádný kouzelný dědeček! A my – i kdybychom natisíckrát chtěli - nevíme, jak vypadá. Jestli jste dobře poslouchali Aničku, víte dokonce, že to je dobře. Že si nemáme vytvářet nějakou představu Boha, že to Bůh nechce.
Mojžíš je s Izraelci na cestě, putují pouští. A Mojžíš se občas lidu vzdálí a vyleze na horu, aby se potkal s Hospodinem. Ne tváří v tvář, ale aby ho slyšel. Už dostal od Boha deset pravidel – na každý prst jedno – aby Izraelci mohli dobře žít. Těm pravidlům se říká přikázání, ale jsou to spíš takové směrovky, kudy jít a jak žít než nějaké rozkazy. Znáte nějaké přikázání – Bůh je jen jeden, máme se klanět jen neviditelnému Bohu a ne si vytvářet bůžky, nemáme brát jméno Boží nadarmo, máme světit den odpočinku, starat se o rodiče, nemáme zabíjet, být nevěrní, krást, nemáme lhát a závidět. Mojžíš a Izraelci slíbili, že se těmi pravidly budou řídit. Zrovna teď zůstal Mojžíš s Hospodinem na hoře a jsou tam dlouho. Bůh Mojžíšovi vysvětluje, jak důležitý je den odpočinku. A Bůh také dává Mojžíšovi kamenné desky, kde je to desatero vyryté.
Děcka, znáte nějakou reklamu? Na co? A nakupujete podle reklamy?
A víte, co je lživá reklama? - to je reklama, která slibuje něco, co ve skutečnosti není. Nebo třeba, že k nákupu dostanete dárek, ale nedostanete, protože už jsou rozebrané. Reklamy se snaží člověka oblbnout. Vnutit mu svůj názor. A to může být pořádný průšvih — člověk začne mít pocit, že žít bez bot Adidas, tepláků Puma, trička Nike nejde, že potřebujete k životu tyčinku Snickers, nářadí Bosch nebo auto Lexus. Že bez toho to prostě NEJDE!
Izraelci, co čekali na Mojžíše, až se vrátí z hory, měli taky pocit, že bez něčeho to už dál NEJDE! Bez něčeho, co by jim zaručovalo, že je Bůh s nimi. Dokud tu byl Mojžíš, tak to šlo, ale co teď, když tu není? A nestalo se mu něco? Co máme dělat, když ten, co Pánu Bohu nejvíc rozumí, je pryč? A co když ten tajemný, skrytý Bůh už vůbec není s námi? Pochybnosti jsou zákeřná věc — stačí pár takových otázek a i velké množství lidí najednou neví, co je tak docela pravda a co ne.
Izraelci pomalu dostávali strach: jak se s tím neviditelným Bohem domluvíme? To přece nepůjde… A pak někdo dostal nápad: co kdybychom měli sochu Boha? Jako mají třeba Amónci nebo Moábci – jako jiné národy? To je nápad! Budeme vědět, komu přinášíme oběti, kdo nás vede, budeme vědět, že je to někdo silný! Na sochu se dá sáhnout, když člověk pochybuje, budeme mít sochu, Bůh nikdy nebude daleko! A tak řeknou Mojžíšovu bratru Áronovi „udělej nám Boha, kterého je vidět!“
Co má Áron dělat? Postavit se jim? Říct, že to se přece nesmí?! Asi by měl, ale je na to sám a nemá dost odvahy. Tak mi přineste náušnice a šperky, nejrůznější ochranné amulety a já vám toho Boha udělám… Vznikne socha zlatého býčka. Silný jako býk, to známe, to je prima, to je dobrá záruka, že se nám nic nestane. Jako by jim nestačilo, co doposud zažili, vysvobození z Egypta, vedení pouští i to, že uprostřed pouště měli tak akorát jídlo a pití….To přece taky bylo vidět! Ale oni chtěli sochu, a když ji Áron dokončil, řekli: Hurá, sláva, tohle je ten Bůh, který nás vyvedl z Egypta, konečně ho vidíme. A začnou slavit, zpívat, tancovat, je to čím dál větší paráda, až jsou najednou lidi úplně mimo. Jako v tranzu. Jako na drogách, tancují a tancují a volají hurá, hurá, hurá, ale jako by o sobě nevěděli.
Pán Bůh na hoře to všechno viděl, přestal s Mojžíšem mluvit a hrozně moc se rozzlobil — tak oni takhle! Slíbili, že mě budou mít rádi a že mě budou poslouchat, ale při první příležitosti si dělají, co chtějí. To teda ne, takový lid já nechci! Je zle! Mojžíš popadne desky, na kterých je napsáno těch 10 pravidel a pospíchá dolů. A tam vidí tu hrůzu na vlastní oči, a taky se rozčílí. Roztříská desky o skálu — na co by vám byly, když nechcete poslouchat? Je zle. Zlobí se Hospodin, zlobí se Mojžíš.
Býčka úplně zničil. Spálil, rozemlel na prach, prostě úplně zdemoloval. Nic nezbylo. A teď si to vyřídí a Áronem: Árone, co to bylo?! Co jsi to udělal?! Jak jsi mohl něco takového dovolit?! Co já? Oni po mně chtěli sochu, protože ty jsi byl tak dlouho pryč! Já to zlato jen hodil do ohně a vylezlo z toho tohle… To je zbabělec! Nedokázal říct lidem, že se to nemá a teď hází vinu na ně! Mojžíš se s ním ale dál nezdržuje. Shromáždí všechny, kdo věří Hospodinu – skrytému Bohu (jsou to hlavně Lévijci, lidé z pokolení Lévi) a ty modloslužebníky potrestají.
Teprve teď lidem dochází, co se stalo. Vlastně mohlo jít i o manipulaci. Víte, co to je – manipulace? obrázek ruky+slovo manipulace.
Má ten obrázek a slovo něco společného?
Názorně např. můžeme přenést židli z místa na místo.
Latinsky se ruka řekne manus. Přenesli jsme židli, manipulovali jsme s ní. Slovo manipulace se ale používá spíš v přeneseném významu. Manipuluji s člověkem nebo skupinou lidí, aby to bylo k mému užitku nebo podle mého přesvědčení. Manipuluje se ani ne tak rukou, jako spíš slovem, mocí, vydíráním, ale třeba i tím, že budete vůči druhým podbíziví, budete lichoti nebo jim budete prokazovat zvláštní služby, nosit dárečky, aby pak udělali to, co chcete.
Vlastně jako by ten býček zajistil, že Bůh se před námi neschová, že my si se svým Bohem můžeme tak trochu dělat, co chceme. Jako bychom řekli: Bože, my si tě hezky podržíme u sebe, jako prase v chlívku a budeš dělat, co my budeme chtít!
Spoléhání na falešné jistoty ani manipulace nejsou uchráněni ani křesťané. Nejlepším lékem na to je spoléhat na Boží blízkost a dbát na to, co nám Bůh říká. Tak zůstaneme Pánu Bohu věrní a můžeme i druhým dokazovat, že Bůh je tady s námi, i když ho nevidíme.
Pane a Bože, zůstáváš skrytý a nám je z toho někdy úzko. Někdy vymýšlíme pěkné hlouposti – abychom se ujistili, že jsi s námi. Někdy si Tě zas chceme všelijak naklonit. Pomoz nám, když tě hledáme, ujisti nás, že nejsme sami, že jsi s námi. A nauč nás, vyhnout se tomu, co je modla, co k tobě nevede. Amen.
Sv 37 Čest vzdej
Další den jde Mojžíš znovu na horu, aby promluvil s Hospodinem a poprosil ho o odpuštění. Izraelci ho moc, moc ho zklamali, ale stejně se modlí: Bože, odpusť jim, potrestej mě za ně, raději mě… Sebe nabízí jako oběť, která ponese viny druhých. Na druhých, na lidu, ke kterému patří, mu záleží víc než na sobě. A to dobře známe z příběhu Ježíše Krista, Božího Syna. Nasadil svůj život za nás. Dneska začíná tzv. velikonoční týden, kdy si připomínáme nejdůležitější část Ježíšova příběhu – tzv. pašije – příběh jeho utrpení. Začíná tím, jak velkolepě vjíždí Ježíš do Jeruzaléma a davy jásají. Ti samí lidé budou později volat Ukřižuj! My už víme, že Ježíš podstoupil smrt na kříži a byl vzkříšen. A že Bůh tu jeho cestu sebeoběti potvrdil. Tak jej teď můžeme společně chválit
píseň 300 Hosanna a já přizvu děcka
ohlášky
přímluvy zpívané 407 Ta touha hluboko je v nás
+ modlitba Páně
poslání Mk 11.7-11+15-18
Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“
Ježíš vjel do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“
Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.
požehnání
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
píseň 421 Otevřete brány