5.11.2023. rodinné bohoslužby kázání
stupní slovo
Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase,
z úst mi bude znít vždy jeho chvála.
Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.
Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí,
vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. Ž 34,2.4.10
pozdrav Vítejte, milé sestry, milí bratří, milé děti. Bohoslužby jsme otevřeli žalmem 34-tým. A apoštol Jan nám do nich přeje Milost od toho, kterýž jest, kterýž byl a který přijíti má.
píseň 246 Pane, dnešek je den chvály
modlitba Hospodine, Bože náš, u tebe hledáme moc, která život neničí, ale tvoří. U tebe hledáme slova, která jsou víc než jen zvuk, která se dějí a dávají životu dobrý směr a cíl, na která se lze spolehnout. Děkujeme ti, že přitom smíme počítat s tvou věrností a zájmem.
Děkujeme ti za společenství víry, za to, že smíme tak rozdílní patřit k sobě, radovat se z radosti druhých a sdílet navzájem svá trápení. Děkujeme ti, že jeden druhého smíme přijímat jako svědectví o tobě.
Prosíme tě, buď ve svém Duchu s námi, abychom si nenamluvili větší odpovědnost, než máme, ani neskončili jenom u své malosti. Tím dnešním příběhem nás pohni k milosrdenství. Amen
čtení Lk 6.20-26 Vašík/Anička
Znáte pohádku Vánoční koleda od Charlese Dickense? Tři duchové Vánoc, minulý, přítomný a budoucí, provádí časem starého a sobeckého skrblíka. Tenhle stařík, je sice velmi bohatý, ale taky velmi krutý a sobecký. Duchové Vánoc mu dají možnost nahlédnout, jak prožil a jak by mohl prožít Vánoce, když se bude chovat stále stejně krutě a bezohledně. Starý muž je zděšený z toho, co zažil. Na konci procitá a zjistí, že to naštěstí byl jenom děsivý sen. Má ještě šanci všechno napravit. A tak se z mrzouta stává dobrosrdečný muž.
Dneska si budeme povídat o tom, jak Ježíš mluvil o takovém podobném sobeckém pánovi a varoval tak i nás.
Ale nejdřív si zazpíváme jednoduchou písničku. Jednou jsme jí zkoušeli se s. farářkou Romanou Čunderlíkovou, pro jistotu nám Matěj zahraje nejdřív melodii a pak si jí zkusíme dvakrát zazpívat a kdo si troufnete, můžete zkusit kánon.
píseň 127 Dobrořeč má duše Hospodinu
vyprávění s dětmi
Děcka, rozhlídněte se kolem sebe kolik nás dneska přišlo. Chybí nám tu dneska někdo?
Je prima, že jsme tu spolu a je důležité, že vnímáme toho, kdo je vedle nás. Dneska uslyšíme příběh o jednom bohatém muži, který dělal, jako by ostatní lidi kolem něj nebyli. Žil sám pro sebe a ostatní neviděl.
tabule
Byl to takový bohatý muž, který bydlel v domě a měl v něm všechno, co si přál. Co by v takovém domě mělo být? Co by v něm nemělo chybět? Můžeme si to namalovat – já to tedy neumím, ale můžu to zkusit nebo poprosíme někoho, kdo to umí… Malujeme dům…
pak tam dám boháče
Děcka a nechybí vám v tom domě někdo? Lidi, kteří tam žijí…. A to je vlastně pro nás na celém domě to nejdůležitější. Jsou tu s námi lidi, kteří nás mají rádi a my je. Proto je ten nebo onen dům pro nás důležitý a vzácný. Jenže ten boháč žil v tom domě jako by byl sám, i když měl své služebnictvo a možná i rodinu. Měl mnoho věcí, na co pomyslel, to si mohl koupit, krásné šaty, výborné jídlo. To by nevadilo, ale jeho problém je v tom, že je sobec a nebere svůj majetek jako dar a požehnání, ale jen jako prostředek, jak spokojeně žít (a možná se i vytahovat před druhými). A hlavně - zapomněl, že jeho osud je pořád v rukou Božích.
Kolem svého domu si vystavěl vysokou zeď, za kterou nikoho nechtěl pustit. A víte co? My si tu zeď kolem boháčova domu postavíme. Zeď, kterou tvoří to, co nás odděluje od ostatních lidí. Potřebuju nějaké pomocníky, postavíme zeď
Boháč byl tak zahleděný do sebe, že ani neviděl, že přímo před jeho domem, před jeho dveřmi, lehává chudák Lazar. Zatímco boháč ani nemá jméno, ten chudák se jmenuje Lazar (Bůh pomůže). Lazar byl takový protiklad boháče. Neměl střechu nad hlavou, neměl ani co jíst a k tomu všemu celé jeho tělo pokrývaly vředy, v bibli dokonce čteme, že psi mu ty vředy olizovali. Když šel venku někdo kolem něj, raději ho obešel. Byl to člověk, který byl ostatním na obtíž. Je těžké chodit kolem člověka, který smrdí a možná po nás dokonce něco bude chtít.
Pak se stalo, že Lazar umřel a boháč taky umřel. Lazar se podle toho podobenství dostal k Abrahamovi a boháč do pekla. A najednou mu všechen majetek i blahobyt nebyl k ničemu, bylo mu tam hrozně. Hledal, jak by se odsud mohl dostat, kdo by mu mohl pomoci. A pak v dáli zahlédl Lazara, který si povídal s Abrahamem – to znamenalo, že Lazar byl v nebi, u Boha.
A boháč volal na Abrahama: Otče Abrahame, pošli mi Lazara s trochou vody, ať si aspoň svlažím jazyk, tak moc je mi tu vedro!
Ale Abraham jej odmítl: Nejde to. Zeď, kterou sis kolem sebe postavil za svého života, taky nikoho nepustila dovnitř tvého domu, stejně tak je teď mezi námi propast, přes kterou nikdo nemůže tam ani zpátky. Boháč si až teď vzpomněl, jak žil vlastně jenom pro sebe a že takhle žije i jeho pět bratrů.
A tak zavolal na Abrahama ještě jednou: Pošli pomoc, aspoň mým pěti bratrům. Pošli za nimi Lazara. Když uvidí, že za nimi přišel ten, kdo už je mrtvý, třeba se napraví.
Abraham ho i podruhé odmítne a řekne: Tvým bratrům má kdo pomoci, můžou se změnit, ale přesto to nedělají. Nikoho nechtějí poslouchat a tak se nedají přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.
Ježíš nám to podobenství vykládá jako takový obraz, který máme mít na paměti, stále v hlavě. Nechceme skončit jako boháč. To znamená, že tak nemáme jako boháč ani jednat. Máme se hlavně koukat kolem sebe, přemýšlet nad tím co máme a nenechávat si to jen pro sebe. Někdy se rozdělit a mít o to větší radost. A platí to o penízkách, které našetříme, o našem čase, o ochotě druhému pomoct prakticky nebo s ním jen tak být nebo mu aspoň zavolat…
Děcka, pojďme teď tu zeď rozkopat.
A až to uděláme, tak si zazpíváme takovou varovnou písničku.
píseň 338 Zní, zní, zní
biblické čtení Lk 16.19-31 Markéta
minikázo Vzácný člověk, profesor Jan Sokol, když se zamýšlel nad podobenstvím o boháči a Lazarovi mimo jiné říkal, že v biblickém smyslu je mezi námi málo chudých, protože v bibli je chudý ten, kdo neví, co bude zítra.
Zároveň ale hned připojil, že každý člověk, který žije v nouzi a se kterým se setkáme, je pro něj jakousi výčitkou. Ne snad přímo vinou. Nejde o to sypat si popel na hlavu, to bychom se zbláznili. Ale když potkám ve velkém městě žebráka nebo i u nás tady bezdomovce (často se teď scházejí na náměstí u kašny), tak se zastydím. Někdy se i leknu. Vyhnout se mu nechci, ale že bych byla nadšená rozhovorem, který je nezřídka spojen s žádostí o peníze, to zrovna nejsem. To dnešní podobenství nás vede k tomu, že si v kontaktu se zadluženými, bezdomovci, věčnými opilci, nepřizpůsobivými a dalšími máme stále připomínat, že jsou to pořád lidi. Třeba odjinud, třeba se zvyky, které nám nesednou, ale není to chátra, náplava, nečistota, někdo podřadný. Před Bohem jsou to pořád lidi jako my. Když se od nich izolujeme, oddělujeme se ploty, stavíme si zdi, vytváříme si vlastní realitu a falešné naděje jako ten boháč. A Ježíš nás před tím varuje. Možná i kvůli tomu, co nás čeká po smrti, ale jeho slovo nám zaznívá teď a tady proto, abychom mohli teď a tady svobodně žít. Tak zkusme z té naší zabydlenosti aspoň občas vykročit. A když to nedokážeme aktivně, tak aspoň tehdy, když už nás někdo takový osloví. Dost možná se pak skrze něj potkáme s Kristem.
píseň 406 Dej nám moudrost, odvahu
ohlášky Boženka
přímluvy a modlitba Páně Náš Pane, každý den znovu přijímáme všechno, co pro nás ve své lásce činíš, znovu Ti děkujeme. A s důvěrou ve Tvou blízkost a s pokorou Tě prosíme:
Za náš sbor, za církev i za církve, za Tvůj lid, ať z nás evangelium tvoří společenství plné údivu, pokory, vděčnosti a důvěry. Ať nás povzbuzuje nejen k péči o naše nitro, ale také k solidaritě a vnímavostí. A prosíme, napomínej nás, když jako ten boháč ve své sebejistotě či zabedněnosti bráníme Tvému evangeliu.
Prosíme za lidi bez budoucnosti – za ty, kterým schází naděje. Myslíme na ty, kdo trpí nedostatkem, nezájmem, kdo už ztratili zbytky důvěry v druhé i v sebe. Myslíme na lidi spoutané minulostí a dluhy. A prosíme i za vězně a bezdomovce, kteří chtějí začít znovu.
Náš Pane, zvlášť prosíme za mír, prosíme ne jako chcimírové, ale jako ti, kteří touží po spravedlnosti. Po pokojném životě pro všechny, kdo tak chtějí žít. I po izolování a trestu pro všechny fanatiky, radikály, kteří pro prosazení svých cílů druhým ubližují, okrádají je o život, o svobodu, o pokoj.
A vyslyš nás, když společně zpíváme Ježíšovu modlitbu:
píseň 385 Otče náš
poslání Apoštol Pavel píše do Galacie i nám: Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Ga 6,2
požehnání
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení nyní i navěky.
Amen
píseň 777 Buď mojí nadějí