Velké Meziříčí 5. 1. 2025 rodinné
vstupní slovo
Nebo ty jsi Pane dobrotivý a lítostivý,
a hojný v milosrdenství, ke všem, kteří tě vzývají.
Slyš, Hospodine, modlitbu mou a pozoruj hlasu žádostí mých.
V den soužení svého vzývám tě; nebo mne vyslýcháš.
Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane:
a není takových skutků, jako jsou tvoji.  Ž 86.5-8
pozdrav Slovy 86. žalmu jsme otevřeli dnešní bohoslužby. Vítejte, milé děti, milé sestry, milí bratří v této první neděli v roce 2025 na bohoslužbách, do kterých nám apoštol Jan přeje Milost od toho, kterýž jest, kterýž byl a který přijíti má.
píseň 33 K Tobě duši pozdvihuji
modlitba
Pane Bože, náš Otče,
ty nám neslibuješ snadné bohatství, ale dáváš posilu na cestu životem.
Ty neslibuješ bezpracnou pohodu, ale dáváš pokoj těm, kdo se mají rádi a nesou navzájem svá břemena.
Pane, ochraňuj nás, provázej nás, připomínej se nám, abychom se neztratili,
abychom tě jako Achab za něco laciného nevyměnili,
abychom se tě drželi,
zachovali si víru
a milovali své bližní. Amen
čtení 1 Kr 16,29-33
píseň 332 Pane, víš, jak málo lásky mám
vyprávění s dětmi
Děcka, umíte se dělit, dovedete to? A co my dospělí, jak to máme, dovedeme to? Někdy je to těžké…
Taková krásná věta je, že rozdílením a sdílením se dobré věci rozmnožují a násobí a těžké a bolavé umenšují. Nevím, jestli to tak platí vždycky, ale často jsem toho byla svědkem v hospicu a jsem i teď v nemocnici.
Abych o tom dělení jenom neřečnila, tak bych vám teď něco poslala a můžete si nabídnout a poslat dál…
Dneska a ještě dvakrát si v nedělce budete povídat o jednom prorokovi, jmenoval se Elijáš. Ten žil v době, kdy v severním království kraloval Achab.
V mimobiblických pramenech se můžeme dočíst, že Achab byl poměrně úspěšný král. Jenže bible ho vidí dost jinak, kritičtěji. I v naší době je dobré nezaměňovat bohatství nebo úspěch s Božím požehnáním. Achab leccos vybudoval, ale byl to takový panovník, který si vlastně jen plnil svůj sen, jak jsme o tom před chvílí slyšeli. Nechoval se jako izraelský král, která poslouchá Hospodina, ale jako pohanský král. Vzal si krásnou cizinku, sidónskou princeznu, která se jmenovala Jezábel. (To, že byla cizinka nevadilo, vždyť i ten prorok Elijáš byl původně přistěhovalec.) Jenže ta žila jinak a věřila jinému Bohu – Baalovi. Baal byl Bůh deště a plodnosti, sliboval hojnost, majetek sílu i moc těm, kdo mu postaví oltáře, chrámy, sochy, posvátné sloupy, těm, kdo mu budou obětovat a uctívat ho. Vypadalo to velmi lákavě – moc toho vlastně Baal od člověka nechtěl, ve srovnání s Hospodinem. U Baala záleželo na nějaké té oběti a úctě, kdežto Hospodinu záleželo a záleží na tom, jestli mu skutečně důvěřujeme a jak žijeme.
Achab se nechal zlákat i díky Jezábel baalovským náboženstvím, postavil Baalovií chrám a tak zradil a ztratil Hospodina, i sám sebe a svůj lid.
Nejdřív všechno vypadalo slibně a mnozí se nechali strhnout a napodobovali krále. Země se začala proměňovat. A vzdalovat se Hospodinu.
A pal se objevil v Samaří přistěhovalec Elijáš. Přišel z Gileádu, tady na severu mu nic nepatřilo, nebyl tu doma. Nic neměl, jen bosé nohy a plášť z velbloudí srsti přepásaný provazem. Ale jméno měl – Elijáš Tišbejský. A jméno Elijáš znamená „můj Bůh je Hospodin“. Jméno Elijáš připomíná Boha, na kterého už v Samaří a v celém severním Izraeli skoro zapomněli.
Elijáš přišel za Achabem a povídá: „Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, odteďka nezaprší. Déšť přijde, až on bude zase chtít. A kdy to bude, to ti povím já.“ Achab to nebral moc vážně a říkal si: O Hospodinu už tady nikdo dlouho neslyšel. Déšť nám opatří Baal, obilí poroste, tráva na pastvinách vyrazí…všeho bude dost. Jenže po čase udeřila horka a sucha, jaká nikdo nepamatoval. Achab běhal za baalovskými kněžími, ale nezapršelo. Achab se rozzlobil: „Může za to Elijáš! Kde je?“ Jenže Elijáš nebyl k nalezení.
 Hospodin totiž mezitím poslal Elijáše za řeku Jordán, do neúrodné kamenité krajiny. Tam se Elijáš usadil v pustině u potoka Kerítu. Nic neměl a nikdo tam nebyl. Elijáš byl skrytý, schovaný před Achabovým hněvem. Jenže bez jídla tam nemohl přežít. V bibli se píše, že přilétli havrani a přinesli mu chléb a maso. A večer zas. A ráno druhého dne opět. A Elijáš jedl chléb a maso a z potoka pil a vzpomínal, jak Hospodin vedl svůj lid, Izrael, ze země otroctví do země zaslíbené. Jak putovali pouští a nikde nic nebylo. Ale každé ráno nacházeli kolem tábora manu, Bohem seslaný pokrm. A na té cestě také Bůh Hospodin uzavřel smlouvu se svým lidem. „Jak mohli zapomenout na Hospodina, Boha živého a vysvobozujícího? Jak mohou poklonkovat před podvodníkem Baalem?“ ptal se Elijáš sám sebe a možná i Hospodina v modlitbě….
To sucho trvalo už dlouho, pole nerodila, pastvin ubývalo, voda z potoků a řek mizela a jednoho dne vyschl i potok Kerít.
Hospodin poslal Elijáše do sidónské krajiny, do města Sarepta. Když Elijáš přišel k bráně toho města, viděl tam jednu ženu sbírat dříví. Zavolal na ni: „Naber mi prosím trochu vody do svého džbánu a dej mi prosím kousek chleba.“
Ta žena odpověděla: „Jsem jen chudá vdova a v tuto dobu tu panuje bída. Mám jen ždibec mouky v hrnci a maličko oleje v láhvi. Zrovna jsem se chystala, že z toho upeču poslední jídlo pro sebe a svého syna. Naše poslední jídlo, rozumíš? Potom jistě zemřeme.“
Elijáš jí řekl: „Neboj se. Nejdřív vezmi z toho mála trošku a udělej mi malý chléb. Potom připrav jídlo pro sebe a svého syna. Hospodin ti totiž vzkazuje: Mouka v hrnci neubude a olej v láhvi nedojde až do toho dne, kdy Hospodin dá zemi déšť.“
Ona tomu slovu uvěřila a udělala, jak jí Elijáš řekl. Pak ze ždibce mouky a trochy oleje pekla každý den znovu malý chléb, který nasytil Elijáše, jejího syna i ji samotnou. Tak Hospodin pečoval o svého proroka i o chudou sidónskou vdovu na rozdíl od krále, který jen sliboval, ale bídu druhých pak neřešil.
Pak se stalo, že syn té sidónské vdovy onemocněl. Už téměř přestával dýchat. Jeho matka byla nešťastná a dávala tu nemoc za vinu Elijášovi: „Ty jsi Hospodinův prorok a tímhle nás chceš vytrestat za to, že my Hospodina nectíme! Proč jsi sem vůbec přišel?“
Elijáš ji požádal: „Dej mi svého syna!“ Vzal jí ho z její náruče, odnesl do svého pokojíka, položil ho na svou postel a modlil se: „Hospodine, můj Bože, cožpak té vdově, u které jsem hostem, způsobíš zlo a přivodíš jejímu synovi smrt?“ A pak se skláněl a opakoval prosbu: „Hospodine, můj Bože, ať se prosím vrátí do tohoto dítěte život!“
biblické čtení 1 Kr 17,22-24
Tak si teď zazpíváme písničku o tom, že nejdůležitější a nejlepší je ctít Pána Boha, dělit se a naslouchat svému svědomí.
píseň 755 Není lepší na tom světě
minikázo/myšlenka Ten příběh má své nábožensko-kultické konotace. Ten Bůh Baal, to byl Bůh vegetačního cyklu, bůh majitel a vlastník půdy – toho trochu automatického koloběhu, na který spoléháme ještě i my dneska a jsme trochu vykulení, když to přestává fungovat, když se něco přihodí a je sucho, povodně…
Baala uctívali podle zásady do, ut dés (dávám, abys dal), kdy pak bůh funguje jako automat, hodím vhodnou modlitbu a penízek a ono z toho vypadne to, co zrovna chci.
Proti tomu Hospodin Bůh otevírá prostor a především prostor svobody – kdy člověk je volán k tomu, aby se rozhodl, aby udělal něco, co je proti tomu našemu přirozenému hlásku (to chci, to je moje) a druhý mě nezajímá.
Když se dovedeme sdílet, tak se dějí věci. Platí to nejen o chlebu a jídle, ale platí to i o věcech života a smrti. Ten Elijášův Bůh se rozdělil pro naši záchranu tak, jak by to nikdo neudělal, vzdal se kvůli nám svého syna.
píseň 318 Kdo na kolenou klečí
ohlášky Jenda nebo Lenka
přímluvy a modlitba Páně
Pane Bože, jsme vděční, že smíme žít na Tvé zemi a prosíme o dobré podmínky pro život na ní. Děkujeme, že ve všem strachu, nejistotě a pochybnostech ti smíme důvěřovat.
A protože jsi Bůh milostivý a mocný, pokorně Tě prosíme O tvé smilování pro tvou ohroženou zemi, pro vzduch, vodu, půdu, pro zvířata a rostliny. Pro nás lidi - i pro to, co ve svém bláznovství a často nenasytnosti děláme špatného.
Prosíme Tě za hladové a utištěné, za přistěhovalce i za ty, kdo marně hledají azyl.
Přimlouváme se za nezaměstnané a chudé, za nemocné a umírající, za zmatené a zoufalé.
Protože jsi milostivý a mocný Bůh, pokorně Tě prosíme o smilování, aby moc zla všeho druhu byla zlomena, aby skončilo ničení stvoření, aby od své bludné cesty byly odvráceni všichni, kdo ohrožují život svůj, druhých či všech.
Prosíme Tě o odvahu a fantazii, nedej propadat zoufalství těm, kdo už nevidí naději:
A společně teď zpíváme modlitbu:
píseň 385 Otče náš
poslání
Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno – takhle nás vybízí sám Ježíš.
požehnání (snad z Egypta)
Bůh požehnej Tě,
ať je tvým nohám aspoň občas do tance
a tvé ruce ať dovedou podepřít a dávat.
Ať Bůh naplní Tvé srdce něhou, tvé oči smíchem,
uši hudbou a tvůj nos vůní.
On naplní tvá ústa radostí i vděčností.
On požehná tvé mluvení i ticho, jídlo i nápoj, i tvé dny novou nadějí.
Ať tě Bůh požehná a chrání tě.
píseň 417 Tvůj mír ať nás dnes provází