Milí přátelé, s koncem církevního roku si připomínáme hojněji Boží soud a možná na nás ve větší míře doléhají otázky ze známého podobenství o posledním soudu: Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení a neposloužili jsme ti? Vzhledem k dnešnímu večeru je můžeme parafrázovat: Kdy jsme tě viděli pronásledovaného, zajatého, nespravedlivě souzeného, neprávem odsouzeného, mučeného a znásilňovaného?
Jsme tu, protože vidíme ty pronásledované, vnímáme ty zajaté, zneklidňují nás zákony potlačující svobodu vyznání, podle kterých jsou tisíce lidí souzeny. Jsme tu, protože nám záleží na těch, kdo jsou mučeni a znásilňováni. Jsme tu proto, že jsme si všimli a zároveň víme, že nemůžeme jednoduše změnit podmínky, ve kterých někteří věřící v různých koutech světa musí žít. Něco ale můžeme. Můžeme se modlit, můžeme přemýšlet a hledat cesty drobné jednotlivé pomoci.
Scházíme se, protože nám vadí, když se lidé nemohou svobodně hlásit ke své víře (mnozí z nás si ještě pamatujeme, jaké poměry panovaly před pětatřiceti lety u nás).
Chci zdůraznit, že dnešek se netýká jen pronásledovaných a mučených křesťanů, ale lidí různých věr. Nejde o to, zda je obětí křesťan, muslim, budhista, hinduista nebo někdo jiný.
A je to ještě složitější. Často v rámci jednoho náboženství, jedné víry dochází k odsuzování. Hodně je to vidět u muslimských radikálů a fundamentalistů. Radikální muslimové jsou vysoce represivní nejen vůči nemuslimům, ale dokonce i vůči muslimům, pro které je pokoj, svoboda, skutečný rozhovor a dobré vztahy důležitější než myšlenka džihádu. A abych nechodila tak daleko, i v křesťanství dochází k odsuzování, kterým se roztáčí kolotoč ostrakizace namísto skutečného rozhovoru a respektu a snahy o pochopení.
V každém náboženství se potkáme s radikálními křídly a často si kladu otázku, zda skutečně výklad posvátných a svatých textů, ústní tradice a tradice vůbec, může lidi ve výsledku dovést až k přístupu, který zotročuje, uvězňuje, spoutává. Věřím, že ne.
Potlačování svobody vyznání jako takové je nebezpečné, protože jsme přesvědčeni, že každý člověk má mít svobodu a prostor pro své hledání cesty k Bohu. Můžeme v tom být druhým oporou, ale nemůžeme s nimi jednat z pozice moci. V tomto smyslu nám k nám mohou silněji promlouvat Ježíšova blahoslavenství, z nichž pro dnešek vyzdvihnu jedno: Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Myslíme dnes na všechny oběti a zapálíme zástupně deset svíček; a připomeneme si tak země, kde jsou křesťané nejvíc pronásledováni. Každý rok tuto desítku dává dohromady Open doors international - mezinárodní nevládní křesťanská organizace, která uvádí, že za loňský rok bylo zabito 4998 křesťanů, bylo napadeno 14766 kostelů a křesťanských budov, 4125 křesťanů bylo zadrženo - toto jsou potvrzená data, počet napadených a obětí je nejspíš násobně vyšší.
Nyní si tedy tuto desítku zemí připomeneme a zapálíme symbolicky za každou zemi svíčku.
World watch list 2024
10 Afghánistán - téměř každý křesťan v Afghánistánu pochází z muslimského prostředí. Kvůli tomu, že změní víru, riskuje, že může být on nebo jeho rodina zabita Talibanem. Mnoho křesťanů z Afhgánistánu uprchlo.
9 Irán - islámská vláda považuje křesťany za nepřátele státu a jejich obrácení považuje za úmyslnou taktiku západu vnímá to jako podrývání Íránu a jeho vlády. Křesťané jsou zatýkáni, odsuzováni k dlouhým trestům vězení za zločiny proti národní bezpečnosti.
8 Sudánská Vláda se zavázala odklonit se od represivních zákonů, ale slova nebyla naplněna. Po pádu Al-Bašíra naopak pronásledování ještě zesílilo. Křesťané, kteří se rozhodli o své víře mluvit jsou napadáni muslimskými extremisty
7 Pakistán Křesťané se stávají cílem nechvalně známých zákonů o rouhání. Dochází k diskriminaci křesťanů ze strany vládních institucí Pro křesťany jsou pak vyhrazena nejšpinavější a nejpodřadnější zaměstnání, trpí chudobou, upadají do dluhů a jsou chyceni do pasti práce vedoucí k umořování dluhů.
Dívky z křesťanského nebo hinduistického zázemí jsou zneužívány a mnohé z nich jsou donuceny konvertovat k islámu.
6 Nigerie V severní Nigerii dochází k zabíjení, fyzickému ubližování a znásilňování a sexuálnímu zneužívání křesťanů. Je jim odpíráno živobytí a jsou nuceni žít jako vnitřně vysídlené osoby.
V nedávných letech násilí ještě vzrostlo. Křesťanské komunity, na které se útočí, opouštějí bezpečnostní složky.
5 Jemen Většina křesťanů v Jemenu pochází z muslimské komunity. Autority, islámští extrémisté a jejich vlastní rodiny vyhrožují těmto apostatům smrtí, takže většina žije svoji víru v utajení. Země se zmítá v humanitární krizi a křesťané velmi trpí, protože pomoc je šířena zejména skrze mešity, které upřednostňují oddané muslimy.
4 Eritrea eritrejský stát jedné strany dělá všechno proto, aby zůstal u moci. Křesťané jsou mučeni, zatýkáni a zabíjeni, protože jsou považováni za nebezpečné pro režim a jsou označováni jako agenti západu. Muslimové, kteří, konvertují ke křesťanství jsou považováni za zrádce a vystavují se riziku dokonce i ve vlastních rodinách.
3 Libye - míra násilí v Lybii, kterou ovládá anarchie, zůstává velmi vysoká. Na křesťany cílí islámští extremisté a organizované zločinecké gangy, které vykořisťují, unášejí, znásilňují, zotročují a zabíjejí. Takové nezákonné jednání je příčinnou zranitelnosti křesťanů vůči nepřátelství a násilným útokům. Obrácení křesťané čelí útokům ze strany vlastních rodin.
2 Somálsko křesťané se stali cílem islámských bojovníků Aš Šabád. Muslimové, kteří se obrátí ke Kristu, jsou považováni za zrádce vlastní rodiny, rodu, somálského národa a kultury. Sebemenší podezření, že člověk přijal křesťanství, znamená riziko ztráty vlastního života