Velké Meziříčí, rodinné 20.10.
introit
Hospodine, slyš při spravedlivou, věnuj pozornost mému bědování, Dopřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů. Ty sám vynes nade mnou rozsudek;
tvoje oči vidí, kde je právo. Ž 17.1-2
Takhle se modlil král David, o kterém si dneska budeme vyprávět.
Vítám vás, sestry a bratry (děti i dospělé) na dnešních rodinných bohoslužbách a do jejich úvodu spolu s apoštolem Judou přeji ať se nám rozmnoží milosrdenství, pokoj i láska.
píseň 283 Hospodin sám, národů Bůh
modlitba
Pane Bože, náš Stvořiteli, děkujeme Ti za spánek uplynulé noci.
I když třeba nejsme vyspalí dorůžova, i když jsme se třeba spali málo nebo nepokojně. Díky za mír a střechu nad hlavou a vlastní postel a teplo domova. A moc děkujeme za lidi, které máme kolem sebe. Za naše nejbližší, za dobré přátele i kamarády, za známé. Děkujeme, Pane, i za ty, kteří nás už opustili a na které můžeme vzpomínat a uvědomovat si, co všechno jsme od nich dostali.
A děkujeme Ti tady a spolu za Ježíše Krista, za to, že ho můžeme chválit, že od něj a skrze něj můžeme čerpat sílu pro dobrý život - život v pokoře, radosti, pokoji. Amen
čtení 1 Sa 22.1-4 Anička
píseň Sv 23 Bůh je záštita má
vyprávění
Už jste někdy před něčím utekli? Nebo před někým?
Zdrhnout je úplně poslední řešení. Ale král David musel. Šlo o život jeho rodičům i jemu. A tak musel do země, kde nechápali víru v Hospodina, aby své rodiče ochránil před běsněním vzteklého krále Saula.
A v té cizí zemi jde ke králi a prosí ho, aby se postaral o jeho rodiče - po nejnutnější čas. Nechce je tam nechat napořád, jen prozatím. Ať o mém osudu rozhodne Bůh, vrátím se zpátky - říká David královi. A moábský král souhlasí.
Když David utíká před Saulem, potkává spoustu lidí, které někdo mocný ohrožuje, lidi vyhnané, ale i lidi stíhané zákonem. Všichni mají něco společného: nemají domov a mají pořádně hořký život. David jim říká: Nemějte strach a zůstaňte se mnou. A tak se stane ochráncem a vůdcem bezdomovců a outsiderů a lidí mimo systém. Je to taková divoká skupina. Skrývají se před Saulem na nepřístupných místech, kam nikdo nechodí. Táboří v poušti a v horách a ukrývají se v jeskyni. A asi nežijí úplně podle zákona.
Saulovi kdosi donesl, že se David skrývá v poušti Engedi. A tak vytáhl se třemi tisíci muži. Saul totiž - jak už jste možná slyšeli v nedělní škole - tušil, že Hospodin Davidovi žehná. A začal se bát o svůj trůn, chtěl být mocný a kralovat. A teď má šanci Davida zajmout nebo zabít, aby trůn zůstal jeho. David uslyšel, že Saul vytáhl proti nim a stáhli se do jedné hluboké jeskyně. Jenže právě před ní se zastavilo královské vojsko. Muži leží ukrytí v hluboké tmě, nikdo ani nedutá. Světlo od vchodu září jako veliké oko a oslepuje. Náhle se v něm cosi zablesklo a už je to vidět - královský plášť. To samotný král Saul potřeboval na záchod a tak jde do jeskyně a přičapne si.
A muži do Davida strkají, ať jde a krále zabije. Sám Hospodin Ti ho vydal do rukou - šeptají mu a podávají nůž. Tobě nejvíc dluží - udělej s ním, co se ti zachce - za nás za všechny.
Co byste dělali na Davidově místě?
David se potichu plíží k Saulovi. A jak se tak plíží, mluví v duchu s Bohem. Hospodine, vyslyšels mojí modlitbu, proti nepříteli jsi obrátil jeho past. Saul teď vůbec nevypadá jako král. Davidovi se zatočila hlava, zvedl dýku a pak ... jen odřízl kousek Saulova pláště a plížil se zpátky.
David se vrátil s cípem pláště v ruce a chlapi kolem se diví a jsou naštvaní. David jim na to povídá - copak nevíte, že to je Hospodinův pomazaný?
Saul se mezitím zvedl, upravil si plášť a hrabe se ven z jeskyně. David běží za ním. Králi, králi, můj Pane! Padl před Saula a Saul je v šoku. Má před sebou Davida, kvůli kterému zpunktoval celou tuhle výpravu. A David mu říká: Králi, kdo Ti namluvil, že Ti usiluji o život? Není to pravda - podívej a ukazuje mu cíp blýskavého pláště. Mohl jsem Tě před chvílí zabít, ale neudělal jsem to. A nechci se mstít. Já jsem tam v jeskyni pochopil, že na to nemám právo, jestli Tě Hospodin pomazal za krále. Pomsta není má věc, ale Boží.
Saul nebyl schopen slova. A David pokračoval. Co máš králi proti mně? A ještě legračněji se ptal: Proč honí král blechu? Ať mezi námi rozhoduje Bůh a ne násilí a strach.
A v tu chvíli se dal Saul do hlasitého pláče. A když se vyplakal tak vám přečtu z bible, co přesně Davidovi řekl:
čtení 1 Sa 24.18-23
písnička Zazpíváme si teď písničku 4 Jen Ty, Pane můj, jen tys můj štít, kterou si klidně mohl zpívat i král David
A ještě něco pro dospělé: Zabít toho, kdo mě nespravedlivě nařkl a ubližuje mým nejbližším, dorazit momentálně slabšího, setřít pyšného krále, pomstít se za druhé nebo jen ukázat, že mám navrch. Myslím, že většina z nás má tu zkušenost, že se v nás takovýhle pocit ozve. A jen úcta k Bohu způsobí, že druhého nedorazím, nesetřu, záměrně mu neublížím, nevrátím ránu, nepomstím se. Úcta k Bohu nasměruje výhybky života jinak, než jak by bylo přirozené a možné. A ta přehozená výhybka, to nasměrování jinam nese ovoce.
Jednak spolu ti dva mluví. Nebýt Davidova činu, jak dlouho by trvalo, než by spolu mluvili jako dva normální lidé kteří dělají chyby?
Další ovoce nese Saul. Nachází odvahu nahlas plakat. A také vyznat svou vinu a přát druhému Boží odměnu.
To, co se děje v tu chvíli, je dobré a vzácné. Oba asi tuší, že přijdou další dny a tahle výjimečná situace pomine. I v bibli se píše, že Saul opět nebude schopen zvládnout svůj vztek a touhu po moci. Nestane se touhle darovanou situací beránkem - to asi vědí oba - Saul i David. Ale jsou natolik dospělí a moudří, že si tím nenechají zničit přítomnou chvíli. To, co teď žijí je dobré a jedinečné. Chvíle nečekané, nahé pravdy. Tato chvíle nepřišla jen tak, náhodou. Připravil ji a nechal vzniknout David tím, že se vzdal pomsty, nevyužil situace silnějšího.
A k tomu Duch svátý dává sílu i nám. Z úcty k Bohu se zříci lákavých možností jak druhého dostat, jak ho rozmáznout, zahnat do kouta. Z úcty k Bohu můžeme neuposlechnout ostatní, kteří radí, že teď máme právo se pomstít. Z úcty k Bohu můžeme druhého nechat vstát, vyjít ven, pustit z kouta, pustit z pasti.
Nestanou se z nás dokonalí beránci. Ani to po nás Bůh nechce. Chce po nás, abychom v moci toho pravého beránka nacházeli odvahu přehodit výhybku. V moci toho, který se zřekl moci a nechal se přibít na kříž. Pak se děje i dnes ta pravá Boží chvíle pravdy, pláče, lítosti, přání toho nejlepšího druhým lidem. Rozejdou se pokoji ti, kdo si to před chvíli ani ve snu neuměli představit.
Náš Pane, děkujeme Ti za naše přátele, za domov a rodiče a děti. Chceme se modlit i za lidi, kteří nás nemají rádi a které nemáme rádi my. A prosíme: nauč nás vidět i ty další lidi okolo tak, jak je vidíš ty - očima odpuštění a důvěry. Dej, ať k sobě nacházíme cestu. Amen
píseň 420 Bojujte, bojujte dál
ohlášky Libor
přímluvy
Hospodine, v Tebe doufáme, ve Tvou věrnost a proto prosíme i za to, na co sami nestačíme:
Prosíme tě, probuď mezi námi lidmi odvahu k vyznání vin tak jako ji sebral Saul - Ty víš kolik zlého nepřiznané viny působí.
Prosíme tě, posiluj mezi námi lásku, která dovede pravdivě odpouštět a obnovuje důvěru - aniž by rezignovala na spravedlnost, přehlížela křivdy a zamlčovala pravdu.
Prosíme tě, abychom nebyli nevšímaví k zázrakům, které se mezi námi díky tobě dějí, a nejednali a nerozhodovali bez úcty k Tobě, od kterého jsme dostali dar života.
Prosíme tě, osvoboď ty, kdo jsou sami sobě nemilosrdnými pány, protože nedůvěřují tvé lásce a mají za to, že si musí vše zasloužit.
Prosíme tě o sílu pro všechny, kdo se dovedou postavit lidské zlobě a malosti, o sílu pro ty, kdo s druhými nesou břemena jejich nemoci, smutku nebo hledání.
Prosíme tě o moudrost pro ty, kdo mají druhé vést, vychovávat nebo rozhodovat o společných věcech.
Prosíme za nás, za křesťany, abychom se o sebe nebáli, uměli se pro druhé nasadit a přát jim svobodu, kterou nám dáváš.
Společně jako Tvé děti k Tobě voláme:
Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé.
Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
NeboťTvé je království i moc i sláva na věky. Amen
píseň 282 Kéž bychom to umělí
poslání Apoštol Pavel nám ke konci listu Římanům připomíná: Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud... Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Ř19+21
požehnání
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení nyní i navěky. Amen
píseň 716 Z Tvé ruky, Pane můj