Velké Meziříčí, rodinné 16.3.
Introit
Boj se Hospodina, celá země,
všichni obyvatelé světa, žijte v jeho bázni!
Záměry národů Hospodin maří,
lidem úmysly hatí.
Záměry Hospodinovy platí věčně,
úmysly jeho srdce po všechna pokolení.
Žalm 33,8+10-11
Milí bratři, milé sestry, milé děti, vítejte na dnešních rodinných bohoslužbách, do kterých nám Jan přeje Milost a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl a kterýž má přijíti.
Zpívejme společně píseň
píseň 756 Nový den svítá
modlitba
Pane Bože, Ty jsi Stvořitel světa, zachránce lidstva i soudce zla. Ty vidíš, co děláme, ale znáš také naše myšlenky a pocity.
Pane, prosíme Tě, osvoboď nás od všech sil, které nás od Tebe oddělují.
Daruj nám svého Ducha, abychom své myšlenky dovedli tříbit a hledali podstatné.
Stav nám před oči svého syna Ježíše Krista, aby se náš rozum i naše emoce nechaly ovlivnit evangeliem. Abychom dovedli vstřebat dobrou zprávu o Božím království i o vzkříšení, abychom dovedli díky tomu dobře žít, uvědomovali si příležitosti k proměně a důvěřovali, že do našeho světa prorůstá Tvoje království. Amen
čtení Jr 36,1-3
píseň 4 Jen Ty, Pane můj
vyprávění
Děcka, co je tohle? (kniha) A víte, od kdy se tiskly knihy v Evropě? Ve škole jsme se většinou učili, že knihtisk vynalezl Johann Gutenberg kolem roku 1450. Nevíme to jistě, ve hře jsou i další jména, ale někdy v té době se v Evropě začaly tisknout knihy (předtím už je tiskly v Číně). A co bylo předtím? Myslíte, že lidi psali – třeba v době, kdy žili faraoni nebo když Ježíš Kristus chodil po zemi? Tehdy se psalo na papyrus (ve staroegyptštině to slovo papyrus znamenalo prý patřící králi). Nejdřív to byly jednotlivé listy vylisované ze šáchoru papírodárného a pak začaly vznikat papyrové svitky. Později i svitky ze sušené a vyhlazené kůže.
Svitek bude důležitý i pro náš dnešní příběh.
Ten příběh začíná u proroka Jeremjáše, který se dostal do částečného vězení, přesněji měl omezenou možnost pohybu. Král Jojakím se na něj zlobil, protože mu vyřizoval nepříjemnou pravdu od Boha.
Možná jste to taky někdy zažili, že vám někdo říkal do očí nepříjemné, ale pravdivé věci. Třeba o tom, jací jsme nebo co by bylo dobré změnit. Nebo jsme to sami někdy museli říct. Není to příjemné ani na jedné straně.
Jaké to je mluvit nevhod, to si často vyzkoušeli proroci. Jaké to je, když říkám věci, o kterých vím, že by měly být řečeny, protože jsou důležité, ale ti, kterým jsou určeny, je nechtějí slyšet. Jeremjáš už je kvůli tomu v tom částečném vězení. Jenže vězení nevězení, proroci stále žijí v kontaktu s Hospodinem a Hospodin s nimi. Myslím, že jedině tak mohli zvládnout ty nepříjemné pocity z toho, že nejsou vítáni a že říkají věci, které nejsou populární nebo druhé nezajímají. Protože zůstali v rozhovoru s Bohem a Bůh s nimi mluvil, poznali, že to je jedinečný způsob, jak nacházet řešení pro svůj život. A totéž radili i ostatním lidem. Stručně asi takto: „Udržujte kontakt s Hospodinem, vaším Bohem, pak už budete vědět, co je pro vás dobré. Pak poznáte, co vám škodí a co naopak pomáhá."
Jednoho dne nabyl Jeremjáš jistoty, že musí opět vyřídit, co Hospodin vzkazuje svému lidu a hlavně představiteli svého lidu. A protože chtěl, aby ta slova zazněla na nějakém veřejném místě a on na veřejná místa neměl přístup, požádal svého učedníka a písaře Báruka, aby ta slova zaznamenal. Jeremjáš diktoval a Báruk to zapisoval. Snažím se představit si, jak asi to společné dílo vznikalo, a říkám si: kdo ví, jaký byl Jeremjáš autor. Jestli se často opravoval, nebo jestli jeho slova plynula z úst jako po másle. A jaký byl Báruk? Jestli si při psaní potichoučku opakoval slova, nebo jestli musel často říkat „pomaleji“, „pomaleji, prosím“? Ale to je v tuto chvíli vedlejší, v bibli to zachyceno nemáme. Důležité je, že Jeremjáš měl pomocníka a že si tak Boží slovo klestilo cestu přes překážky.
Když to Jeremjáš dodiktoval a Báruk dopsal, bylo potřeba přečíst to lidem. A jako nejvhodnější veřejné místo se jevil chrám. Do chrámu lidé přicházeli kvůli bohoslužbám, ale také
např. kvůli vzdělání a informovanosti. Jeremjáš promýšlel celou akci ještě do dalších detailů. Pro předčítání zvolil velmi vhodný den – den postu. Tento den byl vyhlášen pro celé království a dalo se tedy předpokládat, že do chrámu přijdou nejen místní, ale i lidé z celé země. Jeremjáš poprosí Báruka o pomoc a on ochotně přijme. Půjde tam a Jeremjášova slova pěkně přečte.
Čtené slovo mělo ohlas. Jedním z posluchačů byl muž z královského dvora, mimochodem syn královského písaře. Ten byl tak osloven, že to hned spěchal sdělit velmožům, kteří měli právě zasedání v královském dvoře. Ti velmožové byli něco jako takoví dnešní ministři a ministryně ve vládě. A tito velmožové řekli, že to chtějí slyšet na vlastní uši. Poslali pro Báruka, ten přišel, rozmotal svitek a četl.
Velmožové byli přečteným slovem velmi zasaženi a uvědomili si, že je nutno něco udělat. Došlo jim, že to slovo je naléhavé a důležité. Mají-li žít a vládnout v zemi, pak není možné nad tím, co jim říká Hospodin jen mávnout rukou. Když je to tak důležité, musí ta slova slyšet i král. V tom byli zajedno. Tušili ovšem, že ta slova budou znít králi nepříjemně a nelichotivě. A tak poradili Bárukovi a Jeremjášovi, aby se někam ukryli. A ke králi přichází jeden z velmožů – Jehúdí. Sotva začne Jehúdí Jojakímovi číst, král odřezával přečtená slova ze svitku nožíkem a házel je do ohně. Král nemá náladu nechat si něco říkat nějakým prorokem, ani se nechat poopravovat či usměrňovat Hospodinem. Král ukrajuje ze svitku nápadně a vychloubačně, kochá se tím, jak ho druzí pozorují. Svitek po kouscích hoří a shoří.
V tomhle je král Jojákím jiný, než jeho táta Jošijáš. Tomu taky proroci vyřizovali slovo od Hospodina, ale on se podle toho zařídil, nechal si tím slovem obnovovat svůj život a taky upravovat život celé země. Jenže Jójakím si chce dělat věci po svém, nenaslouchá, myslí si, že nakonec může rozhodovat o všem. A nejen že spálí ten svitek, ale ještě chce Báruka a Jeremjáše nechat předvést a udělit jim nějaký trest. Jenže ti dva jsou dobře skryti.
 Konec jednoho svitku neznamená konec slov, která chce Hospodin svému lidu sdělit, ani konec pravdy, která vyjde najevo. To se v bibli taky dočteme: Anička
čtení Jr 36,27-32
Tak jsme slyšeli to, co vyřizovali Jeremjáš a Báruk svéhlavému králi Jojakímovi. A je to příběh i pro nás – abychom dobře naslouchali, co nám Bůh říká a nedělali si věci jen podle svého.
To naslouchání je to pracné, nechce se nám do toho, ale mění to náš život k dobrému, tak jako se to stalo Jojakímovu tátovi Jošijášovi. Ten se řídil tím, co Hospodin Bůh říká a i když před ním stály náročné úkoly, tak je zvládl. Před každým z nás taky stojí nějaké životní úkoly, výzvy, někdy přímo překážky a můžeme jimi projít, někdy i hodně dobře – když necháme Boha promlouvat. Někdy to znamená slyšet nepříjemnou pravdu, někdy možná taky tu nepříjemnou pravdu říkat.
písnička Sv 360 V nebi je trůn
ohlášky
přímluvy
Bože, děkujeme ti za to, že tvé slovo nám má co říci do našich všedních i nevšedních úkolů. Někdy přesně nerozumíme, co je dobré nebo lepší, dej nám otevřenou mysl a skrze svého Syna a svého Ducha nám poraď, napomeň nás, varuj, povzbuď a posiluj. Prosíme za všechny, kdo jsou jako Jeremjáš a Báruk pro Tvou pravdu a pro Tvé slovo a pro věrnost Tobě pronásledovaní nebo věznění.
Myslíme na všechny, kdo se cítí ohrožení, skryj je ve své péči, zachovej jejich život, posílej jim lidi, kteří se stanou bližními.
Tvé vůli i Tvému zasahování předkládáme všechny pyšné vládce, svéhlavé politiky a lidi, kteří mají velkou autoritu.
A prosíme za nás křesťany – ať jsme Ti věrní, ať Tě neopouštíme, ať se necháváme proměnit Tvým slovem.
 Společně jako Tvé děti k Tobě voláme:
Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé.
Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť Tvé je království i moc i sláva na věky. Amen
Zazpíváme písničku, ve které se latinsky opakuje prosba: daruj nám pokoj – je to prosba o mír ve světě i o pokoj v srdci
píseň 396 Dona nobis pacem
poslání z listu do Sard ze Zjevení Jan. (3)přijměme slovo poslání:
„Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev.
Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před Bohem;
rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a slyšel, zachovávej je a čiň pokání…
Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly.
požehnání
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení nyní i navěky. Amen
píseň 779 Můj Pán všechny svolá