1.1.2025 Velké Meziříčí Markéta Slámová

 

Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Ž 37.5,7

 

to se zpívá v jednom Davidově žalmu. Vítám vás milí bratři a milé sestry v novém občanském roce. Do tohoto prvního dne nového kalendářního roku nám přeje apoštol Milost a pokoj od Boha Otce našeho a našeho Pána, Ježíše Krista. Amen

 

 

modlitba Bože věčnosti, který jsi zároveň Otcem života každého z nás, předstupujeme před Tebe a děkujeme, že jsi nás zachoval až do dnešního dne. Je to dar. 

     Děkujeme, že svůj svět neopouštíš. Že poznáváme Tvou věrnost a můžeme se o ni opřít v životě, zvlášť když na nás doléhá zlo nebo bolest, když jsme pasivní, když nás přepadají hnusné myšlenky, když se cítíme slabí, když se potkáme s bezmocí a smrtí…O tvou věrnost se opíráme a děkujeme, že jsme o Vánocích mohli naplno prožít, že chceš být stále s námi.

     Vděčně si uvědomujeme i dnes. Máme své naděje a plány, prosby a tužby, s nimiž vyhlížíme do dalších dnů. A přesto potřebujeme Tvoje zaslíbení, že s námi jsi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Právě když naše naděje a plány selhávají, když se prosby a tužby nenaplňují, očekáváme Tebe, který nám jdeš vstříc. 

     Pane, potřebujeme slyšet o Tvém přicházejícím království, o lásce ke každému člověku, o Duchu, jenž vstupuje nečekaně do zákonitostí našeho světa. Navštiv nás i dnes, ať se do našeho cyklického času prolomí Tvůj čas, který přináší novou energii, spasení, radost i pokoj. Amen

čtení  Mt 24.32-35 Dana

 

 

     Sestry a bratři, uznávám, že je trochu překvapivé vybrat za základ zvěstování slovo z Písně písní zrovna když mrzne. Ale ať je první máj, ten lásky čas, nebo ať je doba ojíněných stromů a nízkých teplot, na tom nezáleží. Ať si zobáčky sýkorek klovou darovaný zmrzlý lůj, nebo hrdliččin zve ku lásce hlas, na tom nezáleží. Ať voní květiny nebo se nad ulicemi převaluje čoud komínů, na tom záleží jen pramálo.

     Vždyť žádná píseň z knihy Písní Šalamounových není jenom pro jaro či jenom pro podzim. Stejně tak jakákoli píseň z Knihy knih není jenom pro čas, který bychom si my, lidé, vybrali. Čas biblických knih a jejich kapitol se neřídí našimi hodinami a naším rokem. Boží svědectví nám může doprostřed zimy dýchnout teplý vánek naděje a naopak může profouknout lhostejné dusno a sobecké parno svěžím severáčkem pravdy, až nám zadrkotají zuby a svědomí se zastydí. 

     Karel Hynek Mácha zpívá píseň vnějšně velmi podobnou. Úvodní verše Máje jsou ve své obraznosti skoro stejné. Hrdliččin hlas zve ku lásce, neobráží tam sice fíkovník, zato tam kvete růže, kvetoucí révoví nevydává svoji vůni, zato tam zavání borový háj a našli bychom našli více podobností. Vnějšně je to velmi podobné. Stejné obrazy, stejná slova. A přeci právě ve smyslu je velká změna. Český básník se vrací do minulosti, zhlíží se v ní. Píseň písní, tak jako celá hebrejština, nezná časy sloves. A je jisté, že se neobrací do minulosti. Naše dnešní píseň je napsaná ve smyslu přítomném. A zve nás do přítomnosti, která nadchází. Chce zpívat teď, chce žít teď a vyhlíží dopředu.

     Víme o tom, co je za námi, co už přešlo. Víme to a nemůžeme to nevědět. A nebylo by moudré se tvářit, jako by minulosti nebylo. Občas se nám vynoří. Ale ten, kdo se vrací, žije v dešti, kde je pořád kdysi. A od toho nás autor písně písní, někdy se říká, že autorem byl Šalamoun, autor písně písní nás od toho vracení odvádí. 

     Hle, vždyť přece zima vypršela a lijavce přešly, už jsou pryč. Neobracej se do minula, nechtěj tam žít, vstaň přece a pojď! A vnímej květy přítomných chvil. Jsou rozhozené po stráních svátečních i všedních dnů. Můžeš se radovat z přidaného dne, nemusíš zůstat v dešti minula a zimě uplynulých let.

     Vstaň přeci a pojď, dotkl se nás čas. V Bibli se může čas skutečně dotknout! Ale co jen dotknout, čas tam může také udeřit. Čas může udeřit a předvést k soudu, ale může také pohladit laskavostí nebo vtáhnout do zpěvu a radosti. Takový čas už nás dosáhl, již nás objal. Objal i uchvátil a vtáhl do děje. Není to čas, který odtikávají hodiny, není to čas, který měří kalendáře, není to čas, kdy se střídají roční období. Hebrejský čas, tento Boží čas, to je příležitost nadcházejícího Božího děje, je v něm cosi naléhavého, it´s a challenge řekli by mlaďoši a jsme zváni se do něj zapojit. Nezáleží na časovém určení ani na délce trvání, záleží na tom, čím je tento čas naplněn, jakou příležitostí je nadán, co slibuje nebo přesněji zaslibuje. 

     Proto k nám může tato píseň promlouvat nejen uprostřed léta, ale klidně i uprostřed zimy, proto nás může stále vytrhávat z minulosti a zvát k tomu, co nám přináší a o čem zpívá – k přítomnosti. Zve nás, abychom ten darovaný čas naplnili podle Boží melodie.

     Proto rabi Akiba řekl, že celý svět nebyl hoden dne, kdy byla vzácná kniha Píseň písní dána Izraeli. V bibli, mezi temnými příběhy a hrůzostrašnými boji, mezi varujícími proroctvími i nervydrásajícími vzlyky žalmistů, mezi dopisy a sbírkami zákonů nalezneme knihu, která jednoznačně a zřetelně, mluví o lásce, o vztahu, o teple. Rostlin je v ní bezpočet a zvěře ještě víc. Jako by otevírala ráj. A oslovuje, i když v ní nejde o zásadní dějinná rozhodnutí. Neslyšíme v ní válečný ryk, nezápasí se tu o čistotu víry, ani se nebojuje za svobodu. Právě mimo vyhrocené scény nás učí žít a naplňovat všední život láskou a přátelstvím. 

     O pár set let později Ježíš navazuje na obraznost Písně písní, když říká učedníkům: „Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až to uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, že je přede dveřmi.“ 

     Sám Ježíš nás parafrázovanými slovy Písně písní zve ke vstupu do nadcházejícího času. Nevaruje, nevyhrožuje, nevzbuzuje důvod k obavám, jen nás povzbuzuje k vnímavosti, bdělosti a zve k důvěře. Vždyť s dneškem i každým dalším dnem se našeho světa dotýká čas Boží milosti. Ježíš nás do něj zve a vybízí, abychom odpovídali na Boží věrnost, lásku a naději.

     Vstaň přeci, přítelkyně moje, krásko moje, přeci pojď! Přijměme toto zvukomalebné pozvání z promrzlého jihovýchodního cípu Vysočiny do krajiny Božího království. Ten čas se nás již dotkl, vyjděme mu vstříc.

 

 

 

Pane náš, děkujeme Ti za pozvání do nadcházejícího času, který vyzývá k lásce, víře a naději. Chceme do něj směle vstoupit. Proto se připojujeme k zástupu svědků, od nichž jsme převzali apoštolské vyznání a s celou církví vyznáváme:    

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben. Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. 

Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen

 

Pane, svou víru jsme Ti vyznali. Často teprve skrze víru vnímáme pravdu o sobě i o druhých a Tvou velikou milost. A spolu s nimi i svou slabost a nedokonalost – někdy moc tlačíme na pilu, jindy lhostejně přihlížíme, schází nám důvěra i láska….V každém z nás to hraje nějak jinak a ty to Pane víš.

Komu z vás, sestry a bratři, překáží váš hřích, kdo o něm víte, vyznejme ho společně nahlas slovy: Pane, vyznávám svůj hřích.

 

Pane, s Tvou pomocí a díky Tvé milosti nechceme zůstat v zajetí hříchu. Chceme odpustit těm, kteří se proti nám provinili. 

Kdo z vás chcete odpustit nebo alespoň vyjádřit ochotu k odpuštění, vyznejme to společně nahlas: S pomocí Boží odpouštíme.

 

Do svých srdcí přijměme slovo milosti:

Bůh, který odpouští všem kajícícím hříšníkům, 

kéž nás obdaří svou milostí 

a zbaví hřích své moci nad námi. 

Kéž nás upevní a posilní ve všem dobrém. Amen

 

 

povstat (Poslyšme nyní slova ustanovení sv. Večeře Páně:)

Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, toto je tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. 

Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.

 

Bože náš, veď nás svým svatým Duchem,

ať nás chléb a víno z tohoto stolu vedou k přemýšlení o tvém Synu: tak, jak rozdával chléb a víno, také sám sebe vydal.

Děkujeme, že z tvé ruky smíme přijímat stále nový život

a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Pomoz nám i dnes žít v síle tvého syna, našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

 

A tak již pojďte, neboť vše je připraveno. Přistupujme v radosti k hostině Páně do jednoho kruhu. 

Při vysluhování budeme zpívat píseň 620 Moc předivná

 

slovo propuštění Můj milý se ozval, řekl mi: Vstaň, má přítelkyně, krásko má a pojď! Hle, zima pominula, lijavce přešly, jsou tytam. Vstaň, má přítelkyně, krásko má, a pojď. Pís 2,10-11+13a

 

propuštění A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!

 

děkovná modlitba Děkujeme, Bože, za chléb života a kalich spásy, za ujištění, že naše žití má svůj cíl u Tebe, ve Tvém domě, kde nás jednou přijmeš. Amen

 

 

přímluvy Pane, s důvěrou, že Tvé evangelium mění naše nitro a klestí si cestu i ve světě, Ti nyní předkládáme všechny potřebné. 

     Myslíme na všechny, kdo do nového roku vstupují s úzkostí, bolestí nebo bez naděje – na lidi v nemocnicích, na jejich příbuzné a známé, na lidi bez práce, na ty kterým se rozpadla rodina, na ty, kdo jsou sami. 

     Prosíme tě za ty, které i přes hranici roku pronásledují důsledky jejich činů, za lidi, které tíží vina, kteří se zatím marně pokoušejí začít nanovo, za vězně. 

     Prosíme za lidi ve válce – bojující, vražděné, zbavené domova a důstojnosti. Prosíme tě také za ty, kdo se snaží válkám zabránit a předejít – za vojáky mírových sborů, za jednající politiky, za novináře, spisovatele, učitele, rodiče a ty, kdo jitří svědomí a šíří úctu k životu. Prosíme tě za země a situace, kde sice vládne klid zbraní, ale ne lidskost a spravedlnost.

Prosíme tě za dobré vztahy solidarity a věrnosti pro zamilované, pro manželství, pro rodiny, společenství i společnosti. 

     Prosíme tě za naši zemi, za Tvé stvoření. 

A naposled tě prosíme také za církev, kterou tvoříme a za všechny, kdo se na ní spolupodílejí, abychom byli pro své okolí osvobodivým svědectvím o životě, který tvoříš a umožňuješ.

Spojujeme se nyní k modlitbě, kterou jsi nás naučil: Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům, a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky amen

 

 

Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce. 1Kor 16,13-14

 

Hospodin je tvůj ochránce, 

Hospodin je ti stínem po pravici. 

Ve dne Tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Amen