Velikonoční sborový dopis 2018
Velikonoční sborový dopis 2018
Milí členové a přátelé velkomeziříčského evangelického sboru, zanedlouho oslavíme spolu se všemi křesťany po celé zeměkouli Velikonoce, největší křesťanské svátky. Budeme si znovu připomínat a prožívat radost Květné neděle (při bohoslužbách s dětmi), na Zelený čtvrtek Ježíšovu poslední večeři s učedníky (koncertem Slávka Klecandra), pašijový příběh se nám otevře při velkopátečních bohoslužbách a na Velikonoční „neděli všech nedělí“ nás (snad) znovu překvapí zvěst, že smrtí život nekončí.
Ve sborovém dopisu naleznete krom zamyšlení a informace ke stoletému výročí ČCE také pozvánku k nepravidelným sborovým akcím, které jsou určeny širší veřejnosti. A protože okolo financování církve kolují zkreslené informace, přikládáme k dopisu i leták Na cestě k samofinancování, který přehledně informuje o tom, jak církev hospodaří a jak se máme v oblasti financování jako členové církve zachovat.
Dana Konvalinková, kurátorka Markéta Slámová, farářka
Velikonoce jsou svým původem svátkem jara. Židé přeznačili tento kananejský pohanský svátek jara svátkem pesach, který upomíná na vyvedení Izraelců z egyptského otroctví. A křesťané rozpoznali v tajemství Velikonoc opravdové jaro: život je silnější než smrt. Strnulost hrobu je proměněna v kvetoucí zahradu. Pouta, která brání našemu životu, se rozvazují. Ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě a navíc můžeme k životu probouzet i druhé.
Je to jiný způsob než zůstat ležet v hrobu svého strachu (který rádi posilují někteří politici a staví na něm svoje aktivity). Je to jiný způsob než rezignovat (protože osud už je takový a já nic nezměním). Je to jiné, než zařídit se v hrobce svých zklamání a zranění (stěžovat si na to, co mi chybí místo vděčnosti za to, co dobrého dostávám). Díky Ježíšově věrnosti Bohu a Jeho oběti můžeme žít, vidět pokračování tam, kde běžný lidský pohled už nevidí nic než konec.
Od počátků církve se Velikonoce staly hlavním a ústředním svátkem církevního roku. Po celých 50 dní slavili křesťané vzkříšení Pána, radovali se z toho, že láska zvítězila nad smrtí, a že skrze vzkříšení již máme podíl na naplněném životě Ježíše Krista. Výrazem této velikonoční radosti se staly rozmanité zpěvy, v nichž slyšíme často slovo Haleluja – chvalte Pána!
Církevní otec sv. Augustin napsal pobídku k takové chvále:
Zpívejme Haleluja zde na zemi, kde jsme ještě plni starostí,
abychom je jednou mohli zpívat ´tam´ v jistotě.
Zpívejme Haleluja dnes ne proto, abychom se radovali z klidu,
ale abychom našli útěchu v trápení.
Tak jako zpívali poutníci: Zpívej, ale kráčej dál!
Zpěvem se těš v nouzi, nebuď rozmrzelý! Zpívej a kráčej dál!
Bůh nám dává sílu na každý den. Jeho spasení, které se naplnilo v Ježíši Kristu, se děje zas a znovu, kdekoliv, kde člověk nepřestává věřit, kde se neuzavírá Boží vůli, Boží záchraně. Můžeme zpívat Haleluja! Radovat se ze života, jaký je. Nezůstávat v hrobě zloby, křivd a strachu. Můžeme svým životem Boha oslavovat.
100 let Českobratrské církve evangelické
V tomto roce oslavíme sté výročí vzniku naší církve. ČCE vznikla spojením luterské a reformované církve, jejichž existenci u nás umožnil toleranční patent z roku 1781. Hlavní myšlenkou spojení byla touha navázat na českou reformaci, jejíž rozvíjení bylo protireformací znemožněno, resp. oficiálně nebylo povoleno. I tak se ale potají předávalo evangelické vyznání, jehož nedílnou součástí byl důraz na bibli (písmáctví) a po tolerančním patentu měli tajní evangelíci možnost přihlásit se právě k augsburskému nebo helvétskému vyznání.
Naše církev byla tedy roku 1918 spojena z dvou hlavních reformačních proudů. Krom čtyř starocírkevních vyznání se hlásíme také ke čtyřem reformačním vyznáním: České konfesi, Bratrskému vyznání, Augsburskému vyznání (luterské) a Helvétskému vyznání (reformované). V samotném základu naší církve je tedy rozmanitost, pluralita, která nechápe rozdílné pohledy víry jako chybu a nedostatek, ale jako obohacení. Znamená to, že v našich sborech našla svůj domov jak zbožnost reformovaná (s důrazem na střízlivost, poslušnost a kázeň), tak zbožnost luterská (s důrazem na vděčnost a svobodu). K tomu pak v průběhu dvacátého století v různých vlnách byly některé sbory inspirovány zbožností letničních.
K oslavám výročí vzniku církve a její historie vznikají také webové stránky (www.100letcce.cz). Také bych ráda upozornila na webový týdeníček 39plus1 zastavení, který nás bude provázet, inspirovat na cestě ke společnému setkání při oslavách výročí vzniku církve 27. - 30. září 2018 v Pardubicích (www. 39plus1.cz).
K této příležitosti také církev představila a od letoška začala užívat nové logo, které přebírá i náš sbor. Zůstaly v něm základní symboly – bible a kalich, můžete v něm vidět také prapor, který upomíná na husity nebo zámek, protože slova bible se nám otevírají,
nestačí je jen citovat; jde o to, co sdělují…
Pozvánky k nepravidelným sborovým akcím:
24.-25. 3. svátkování s dětmi ke Květné neděli
25. 3. 9h bohoslužby s dětmi (Květná neděle)
29. 3. 17h koncert Slávka Klecandra se čtením pašijí (Zelený čtvrtek)
30. 3. 9h bohoslužby s vysluhováním sv. VP (Velký pátek)
1. 4. 9h bohoslužby s vysluhováním sv. VP (Velikonoční neděle), sbírka na HDL Jeronymovy jednoty
2. 4. 14h velikonoční procházka
5. 4. 17h večer s Ladislavem Heryánem
3.-7. 5. návštěva Holanďanů
5. 5. sborový výlet Boskovice
20. 5. bohoslužby s konfirmační slavností (Svatodušní neděle)
25. 5. Noc kostelů (G. Částek a E. Henychová)
26. -27. 5. svátkování s dětmi k Trojiční neděli
27. 5. bohoslužby s dětmi (Trojiční neděle)
5. 6. večer s Mikulášem Vymětalem
Všechny informace o sborových akcích a aktivitách, rozpisy služeb, zprávy o aktuálním dění ve sboru, sborové spolupráci a další naleznete na webových stránkách www. evangelicivm.cz
Informace vám rádi poskytnou také členové staršovstva nebo farářka. Farářka naopak uvítá ráda zprávu o tom, kdo by stál o návštěvu duchovního.
Farní sbor Českobratrské církve evangelické
U Světlé 24, 594 01 Velké Meziříčí, velke-mezirici@evangnet.cz
farářka: Markéta Slámová, tel.: 724 974 129, marketa.slamova@evangnet.cz