Texty z rodinných bohoslužeb 14. 6. 2026
Velké Meziříčí 14. 6. 2026 – rodinné
VSTUPNÍ SLOVO
Ježíš přišel, postavil se uprostřed nich a řekl:
„Pokoj vám.“
J 20,19
Milé děti, bratři a sestry, vítám vás na dnešních rodinných bohoslužbách. Scházíme se ve jménu Vzkříšeného Krista, který přichází mezi své učedníky a zve nás na cestu s sebou.
Toto je den, který učinil Hospodin,
jásejme a radujme se z něho.
Ž 118,24
PÍSNĚ
Za spoustu dobrého, čím nás Bůh zahrnuje, poděkujeme písní
640 – Díky za toto krásné ráno
MODLITBA
Dobrý Bože,
zpívali jsme o tom - je toho tolik, za co můžeme děkovat a nechceme přestat – za rodinu a přátele, za sílu lásky a důvěry, za jistotu, kterou si nemůžeme dát, ale kterou nacházíme v Tobě.
Děkujeme také za to, že věci mají svůj začátek i konec. O koncích mluvíme většinou méně rádi, dnes Ti děkujeme za to, že jsme zvládli téměř celý školní rok a brzy začnou prázdniny. Je to skvělé mít volno, dělat něco jiného nebo odpočívat a podívat se na život z jiné perspektivy. Ty nás k tomu zveš každou neděli a nám se někdy stává, že ten sedmý den moc neprožíváme. Přitom se můžeme prostě radovat z Ježíše, z toho, co pro nás Ježíš udělal a dělá, můžeme se radovat ze vzkříšení, že ani to, co vypadá jako definitivní smutný konec, tak být nemusí.
Děkujeme, že si teď a tady uvědomujeme, že nás máš rád, že na nás myslíš, abychom nemuseli myslet jen na sebe, abychom měli čas být s druhými a dobře si to užít. Děkujeme ti za to. Amen.
VYPRÁVĚNÍ S DĚTMI
Dneska jsem přinesla jeden obrázek. Někteří z vás asi znají obrázek i pointu, tak vás prosím, abyste ji neprozrazovali.
A vás, kdo neznáte se zeptám - co myslíte, že na tom obrázku je?
Někdo možná vidí klobouk… nebo horu… nebo prkýnko na krájení, nebo rozpláclého velblouda nebo kopec nebo přefouklý balónek nebo bublinu v asfaltu nebo hrb…
Byl jednou jeden takový zvláštní človíček s velkým srdcem. Jmenoval se Malý princ. A víte, co v něm viděl? Ani klobouk, ani horu ani rozpláclého velblouda. Ale viděl hada, který spolkl slona.
Je zajímavé, že všichni se dívali na stejný obrázek – stejně jako teď my, ale každý viděl něco jiného. Někdy totiž není nejdůležitější to, co vidíme na první pohled. A právě o tom je dnešní biblický příběh.
Po Ježíšově smrti šli dva učedníci po cestě z města Jeruzaléma do vesnice Emauzy. A zkuste si představit, jak jim asi bylo.
Ještě před pár dny věřili, že Ježíš změní svět.
Že přinese Boží království.
Že všechno bude dobré.
Jenže pak byl Ježíš ukřižován. A ti dva, co ho měli rádi a věřili mu, že Boží království přichází a že všechno bude dobré a že se pravda ukáže a že je na světě spravedlnost a že Bůh je milosrdný – ti dva teď jdou cestou a nesou si v srdci smutek.
(Co si asi povídali?)
Možná říkali:
„Škoda, že to tak dopadlo.“
„Mysleli jsme, že Ježíš všechno změní.“
„Asi jsme se mýlili.“
A zatímco si povídali, připojil se k nim jeden poutník.
A teď pozor. My z bible zjistíme něco, co učedníci nevědí. Přečte nám to Metoděj Lk 24,15–21
Kdo se to k nim připojil – kdo to byl?
Ano. Byl to Ježíš.
Jenže učedníci ho nepoznali. Dívali se na něj. Mluvili s ním.
Šli vedle něj. A přesto nepoznali, kdo je.
Jak je to možné?
Možná proto, že byli příliš smutní – když nám někdo zemře, tak se nám myšlenky vrací pořád k tomu, kdo nás opustil. A trochu podobné to je, když se vám někdo, koho máte rádi nadlouho odstěhuje.
Možná Ježíše nepoznali proto, že čekali někoho jiného – že jejich přítel, možná bychom mohli říct i hrdina jejich života zemřel a oni by se nechali oslovit jedině tím, kdo je jiný, na první pohled silák, třeba kdo má na všechno hned návod nebo má pořádné zbraně.
Možná ti dva nepoznali Ježíše proto, že slyšeli o vzkříšení a řekli si – jestli teda byl Ježíš opravdu vzkříšen, tak vypadá určitě úplně jinak. Snáší se z nebe jako anděl, září mu roucho nebo se mu třeba změní hlas nebo mu pořád rostou vlasy. Zkrátka jako nějakého obyčejného muže si vzkříšeného nemohli představit.
Když se člověk podívá jen rychle, zběžně, vidí klobouk nebo to, co je vidět na první pohled.
Když se podívá pozorněji, může objevit něco úplně jiného nebo někoho úplně jiného. Učedníci se dívali na Ježíše a viděli jen neznámého cestovatele.
Ale skutečnost byla mnohem větší.
Ježíš se jich nejdřív ptal, jak se cítí a co zažili a pak jim začal vyprávět o Bohu.
Zase si poslechneme, co těm dvěma učedníkům řekl – jak se to píše v bibli a poprosím Vašíka Lk 24,25–27
Jak s nimi Ježíš mluvil, tak je to zaujalo a protože chtěl pokračovat jinou cestou, začali ho přemlouvat, ať s nimi povečeří. Zůstaň s námi, prosili ho, podívej, vždyť už je k večeru a den se schyluje.
A Ježíš – který většinou prosby neodmítal – ji neodmítl ani tentokrát a usedl s nimi ke stolu, vzal chléb, poděkoval Bohu, lámal ho a podával jim. A tehdy ho poznali.
Najednou viděli to, co celou dobu předtím neviděli.
Najednou pochopili.
To je Ježíš! Je živý! A je s námi! Nezmizel!
PÍSEŇ
Tak teď poprosíme - stejně jako ti učedníci písničkou
667 – Zůstaň s námi, Pane, když se stmívá
HLAVNÍ POSLÁNÍ
Děcka, víte, co se mi zdá na tom příběhu nejkrásnější?
Že Ježíš byl s nimi už dávno předtím.
Ne až od chvíle, kdy ho ti učedníci poznali.
Byl s nimi celou cestu. Jen ho ještě nedokázali rozpoznat.
Někdy jsme na tom podobně.
Máme strach. Jsme smutní. Něco se nám nepovede. Připadáme si sami. A možná si říkáme: „Bože, kde jsi?“
Nebo se zhlídneme v jiných hrdinech – líbí se nám, když je někdo krásný nebo silák nebo mocný nebo třeba někdo, kdo má kupu peněz. A Ježíš stojí někde stranou, nevnímáme ho, nepřipadá nám důležitý jeho boj se zlem a se smrtí, jeho pravdivost a spravedlnost a láska. A ten příběh nám říká:
Možná je Vzkříšený Ježíš blíž, než si myslíme.
Možná vypadá jinak, než si představujeme.
Možná jde vedle nás po cestě. Dokonce ho možná můžeme poznat skrze druhého člověka!
Jenže jsme ho třeba ještě nepoznali nebo ho nedovedeme rozpoznat. Ale to neznamená, že není nebo že není nablízku. Jako u obrázku z Malého prince. Na první pohled vidíme jen klobouk. Ale skutečnost může být mnohem větší a krásnější.
A stejně tak to můžeme vnímat, když přemýšlíme o vzkříšení. Smrt neměla poslední slovo. Ježíš žije. A kráčí s námi po našich cestách, i když ho někdy ještě nepoznáváme.
PRO DOSPĚLÉ
a ještě jedna dvouvětá myšlenka pro dospělé:
Naše víra nezačíná tím, že uznáme, že Bůh je nebo Ježíš Kristus žil a žije, ale začíná rozpoznáním, že Bůh působí – v mém životě, v životě lidí okolo. Vzkříšený nás někdy předchází, někdy doprovází, někdy nese – a my jeho působení často rozpoznáváme až zpětně.
MODLITBA PO VYPRÁVĚNÍ
Bože, děkujeme ti za příběh těch dvou učedníků z Emauz. Děkujeme, že Ježíš šel s nimi po cestě, i když ho nepoznali.
Děkujeme, že jdeš i s námi, ať nám je všelijak -
když jsme veselí i když jsme smutní,
když máme odvahu i když si nevíme rady.
Prosíme tě, otevírej naše oči a naše srdce,
abychom poznávali Tvou blízkost v obyčejných dnech,
v lidech kolem nás, v lámání chleba při večeři Páně
abychom Tě dovedli vnímat v radosti i v těžkých chvílích.
A když máme pocit, že jsme sami, připomeň nám,
že nás nikdy neopouštíš. Amen
PÍSEŇ
560 – Vítězi k poctě zpívejme
OHLÁŠKY
PŘÍMLUVY
Jako přímluvnou modlitbu zazpíváme písničku
407 – Ta touha hluboko je v nás
OTČE NÁŠ
Společně k Tobě voláme (modlitbou, kterou nás naučil Ježíš):
Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům, a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky amen
POSLÁNÍ
Slovo poslání nalezneme v Janově evangeliu, Ježíš říká:
Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.
POŽEHNÁNÍ
A jako požehnání přijměme slova Vzkříšeného:
A hle, já s vámi jsem po všechny dny
až do skonání tohoto věku. Amen
PÍSEŇ
549 – Buď Tobě sláva