Velké Meziříčí 8. 2. 2026 vstupní slovo Ž 33,18 pozdrav Sestry a bratři, vítejte na dnešních bohoslužbách. Dnes je 6. neděle po Zjevení Páně, které se také říká Sexagesima, od Velikonoc nás dělí 8 neděl a už jsme v tzv. předpostním čase. Do dnešních bohoslužeb vám spolu s apoštolem Judou přeji, ať se vám rozmnoží milosrdenství a pokoj i láska. píseň 288 Chvaliž Hospodina modlitba Pane Ježíši Kriste, scházíme se tu v důvěře ve tvou blízkost, ve Tvou láskyplnou náklonnost ke každému z nás. Děkujeme Ti za jistotu, že nás, naše bližní ani tento svět neopustíš. Pane, často nás přepadají obavy, že Tvé evangelium je slabé a náš svět by potřeboval jiné, chtěli bychom, aby se Tvá zaslíbení naplňovala nějak zřetelněji, masivněji, zdá se nám, že Tvé slovo v tomto světě je tak nějak zadušené. A vždycky, když to takhle vyslovíme, dochází nám, že to je naše výpověď, že často oslabujeme Tvé mocné slovo, evangelium předáváme jen když se nám to hodí, a máme moc vlastních představ o životě, abychom se spolehli na Tvá zaslíbení. Pane, schází nám důvěra a pokora…Proto prosíme i tady a teď o Tvého Ducha, ať nás Tvoje slovo znovu zasáhne, probere, uschopní k aktivitě ve prospěch našich bližních a daruje nám nadějný výhled. Amen čtení Mt 5,1-12 Radek slovíčko Děcka, slyšeli jste, že by se o někom říkalo, že září, že má rozzářený obličej nebo že se jeho obličej rozjasnil? Myslím, že to občas říkáme o lidech, kteří jsou zamilovaní a je to na nich vidět. Nebo o těch, kdo se z nějakého důvodu radují, jsou šťastní. Taky se někdy kreslí na obrázcích svatozář – biblická opora Mojžíš…Dneska si budete v nedělce taky povídat o jedné rozzářené postavě a zář to byla velmi zvláštní. Zazpíváme si teď písničku o zvláštní Boží slávě, je kratičká a zazpíváme ji 3x. píseň Sv 117 Je stále přítomná tvoje sláva (3x) kázání 1 Kor 1,18-25 Sestry a bratři, je opravdu základem naší víry slovo o Kristu ukřižovaném - slovo o člověku, který zemřel v hanbě a ponížení a přitom spasil svět? O Božím Synu, který sám sebe nezachránil, protože mu tolik záleželo na druhých? Je naší první a základní inspirací ten, kdo na sebe kvůli věrnosti Bohu nechal plivat, vysmívali se mu a většinou zůstal nepochopen? Slovo o Kristu ukřižovaném prostě naráží, staví nás do nekomfortní situace, tlačí k pravdivosti, naléhá viditelnou důvěrou v Boha navzdory okolnostem. A nepohoršují se nad ním jen lidé povrchní a omezení, ale i lidé moudří a vzdělaní. Boží moudrost a Boží akce se tu setkává s lidskou moudrostí a s lidskou akcí a cosi v nás se vzpírá ten Boží způsob pochopit, přijmout. A přitom jsme tu shromáždění jako ti Bohem povolaní, kteří by se měli umět na Boží moc a zvláštní Boží moudrost plně spolehnout a věřit, že slabost Boží je silnější než lidé a bláznovství Boží je moudřejší než lidé. Tak se na svůj život podívejme: žijeme tak? Vůbec není snadné vzít slovo o ukřižovaném vážně. Tak se s vámi chci podělit o to, co mi pomáhá, abych se s ním úplně neminula. Na prvním místě – to vás asi nepřekvapí – je četba evangelií. Když je člověk čte, zažívá tu bláznovskou zvěst v nejrůznějších odstínech přímo na Ježíšově pozemském příběhu. Důvěra Ježíše v Boží moc je tak velká, že překonává nemoci i posedlosti; zbožné kecy, za kterými je odsouzení a strašení; důvěra v Boží moc překonává i intelektuální řeči, za kterými je vlastní lenost a neochota přiložit ruku k dílu. Ježíšova důvěra čelí vlastním pochybnostem a nejistotě a také smrti lidí vzdálených i blízkých, i smrti vlastní. Druhé, co mi pomáhá vzít slovo o kříži vážně, je vůbec přemýšlení nad tím, co je moc a co je moudrost. Co je pro nás moc? Skutečně ji vidíme v Kristově kříži a opravdu může být její součástí i bolest nebo výsměch a hejty, vnitřní zápas a osamění; anebo moc vidím spíše ve schopnosti se prosadit, v dobrém postavení a úspěšné kariéře, v dobrých kontaktech na správné lidi, v přátelství s vlivnými a mocnými? Je těžké věřit v moc bezmocného Krista, když je člověk denně svědkem toho, jak se v tomto světě jedná se slabými a znevýhodněnými, s těmi kdo prohrávají a zůstávají na okraji. Stejně tak se ptám na to, co je moudrost a moudré jednání: Skutečně ji vidíme v Kristově v kříži anebo spíše ve zdravém selském rozumu, který se rozhoduje sebezáchovně a radši si sám všechno zajistí a pojistí a hledí být v pravý čas na správném místě a každou situaci využije ve svůj prospěch? A přece Pavel řekne jasně, že Bůh zahubí moudrost moudrých a rozumnost rozumných, a připomíná, že Bůh k sobě povolává řečeno Ježíšovými slovy ty chudé duchem, plačící a tiché, žíznící po spravedlnosti, milosrdné, čistého srdce a pokojné…Věříme v to také? Anebo raději přijímáme pravidla hry mocných a vychytralých tohoto světa a soustředíme se na ně a na sebe víc než na Krista a hledání Boží moci a moudrosti? A další, co mi pomáhá intenzivněji vnímat a chápat bláznovskou zvěst spojenou s křížem - to jsou příběhy lidí, v jejichž životech se stín Kristova kříže odráží. Kteří se spolehli víc na Boha než na člověka, kteří zůstali autentičtí ve víře, lásce a naději, kteří se nechali dotknout a proměnit tím Kristovým příběhem, ač byli z pohledu světa blázny. Mnohé z nás asi napadnou známá jména jako třeba ukamenovaný Štěpán i prosťáček František z Asissi, mučedníci svědomí Jan Hus a Jeroným Pražský, exulant Jan Ámos Komenský, faráři Paul Schneider a Dietrich Bonhoeffer, kteří každý zcela jiným způsobem bojovali proti nacismu, Maxmilián Kolbe, který dobrovolně obětoval svůj život, obhájkyně demokracie a lidských práv Milada Horáková, vysočinští mučedníci Jan Toufar nebo Jan Zahradníček nebo nám o něco bližší Jan Šimsa, Sváťa Karásek, Miloš Rejchrt nebo Dana Němcová. Jména a cesty těchto svědků jsou známé a zmapované a stojí za přečtení. Stojí za to stále znovu se vracet k zásadním otázkám: *Byl silnější ten, který poplivaný vláčel kříž na popraviště nebo okupující vojáci, kteří ho přibili na kříž? *Byl silnější Štěpán, který nepřestal pod tlakem vyznávat Ježíše jako Pána nebo byli silnější ti, kdo ho ukamenovali? *Byl silnější František, který vyslyšel Boží oslovení a rozhodl vzdát pohodlného a bohatého života nebo ti, kteří si ťukali na čelo, když slyšeli, že se zasnoubil s paní chudobou a mluví s rostlinami a zvířaty? *Byli silnější Hus a Jeroným, kteří se odvolali ke Kristu nebo ti, kdo se odvolávali na stávající tradici církve v čele s papežem? *Byl silnější Jan Ámos Komenský a mnozí další exulanti a tajní evangelíci, kteří si uchovali svou víru nebo Habsburkové, kteří po bitvě na Bílé hoře násilně rekatolizovali země koruny České? *Byl silnější Paul Schneider, který odmítal vyvěsit hákové kříže a hajlovat a v Buchenwaldu kázal vězňům, nebo nacisté, kterým šlo o totální moc nad lidmi? *Byl silnější Maxmilián Kolbe, který v Osvětimi nabídl svůj život za život zoufalého vězněného otce nebo zaměstnanci státní moci, pro které byl člověk jenom číslo, a podle toho s ním zacházeli? *Byla silnější Milada Horáková bojující za právní stát a lidská práva nebo Karel Trudák, Josef Urválek a lidový soud, který měl předem politické zadání a lidským právům se vysmíval? *Byli silnější disidenti, kteří neustoupili před totalitní mocí a odvážně se postavili za lidská práva nebo estébáci, kteří využívali všemožné způsoby, jak lidská práva pošlapat? *Je silnější okupační armáda, která útočí proti sousední zemi vší silou, bombarduje města, nemocnice a elektrárny a unáší děti nebo matka či otec, kteří chrání své děti za cenu vlastního života? *Je silnější ten, kdo se odmítne podílet na genocidě nebo ten, kdo genocidu působí? *Je silnější ten, kdo promluví o šikaně nebo ten, kdo bude raději mlčet, aby byl zadobře s agresorem? Na tyto otázky nám Ježíš i Pavel odpovídají docela zřetelně. Ježíš nepřišel do našeho světa jako všemocný král, ale jako miminko, které se vzápětí stalo politickým uprchlíkem. A ze světa neodešel jako korunovaný vládce, ale jako poplivaný odsouzenec na smrt. V Getsemanské zahradě se na konec procesu nepřipravoval jako superman na hrdinskou akci, ale jako člověk, který měl docela obyčejnou nejistotu a možná i strach před tím, co se má stát, ale byl neskutečně silný v pokoře před Bohem. Pavel říká, že slabost Boží je silnější než lidé. Slabost Ježíše v Getsemane byla mnohem silnější, než lidská síla učedníků, tasících meč proti přicházející stráži a než lidská síla stráže, která odvedla Ježíše k veleknězi a Pilátovi. A co naše víra, důvěra v Boha? V čem projevujeme odvahu? Pro co jsme odhodlaní? Jaké situace nám daly nahlédnout, jestli se radši připojíme ke slabosti Boží, která je silnější než lidé nebo naopak k síle lidské, která je před Bohem slabá? Byli jsme někdy pro své okolí blázny? Obávám se, že často jednáme tak, jak očekáváme, že budou jednat i ostatní, že nechceme vyčuhovat. A pak se nás naše okolí ptá – často přijdou takové otázky od nevěřících přátel - jak se na to Pán Bůh může dívat, jak to může dopustit… On už toho dost udělal, sestoupil nejblíž, jak to jen šlo a ve svém Synu zemřel na kříži. A čeká, že to slovo o ukřižovaném vezmeme vážně, že se nás dotkne a promění naše životy. Autenticky a bláznivě. Pane, prosíme Tě o Tvou slabost, která je silnější než lidé. Prosíme Tě o Tvé bláznovství, které je moudřejší než lidé. Prosíme Tě o odvahu vnášet pokoj do hádek a činorodost do lhostejnosti, o odhodlání čelit zlu a hledat pravdu, lásku a naději ve světě kolem nás. Amen píseň 660 Když soumrak zháší světlo ohlášky presbyter přímluvy K přímluvám se můžeme připojit po výzvě K Tobě voláme připojit slovy: Přijď království Tvé Pane Bože, prosíme za všechny, kterým schází láska a pokoj, radost a zájem, pokora a pravdivost. Prosíme, aby se potkali s Tvým slovem, s lidmi, kteří čerpají z víry a důvěry v Tebe. K Tobě voláme: Přijď království Tvé. Prosíme za všechny, kteří mrznou, a zvlášť prosíme za ty, kdo mrznou uprostřed války. Prosíme za všechny, kdo mají žízeň a hlad a zvlášť prosíme za ty, kdo žízní a hladoví uprostřed války. K Tobě voláme: Přijď království Tvé Myslíme na všechny osamělé, nemocné na těle i na duchu, unavené životem a smutné, zvlášť za ty, které známe a prosíme za ně. K Tobě voláme: Přijď království Tvé Prosíme za děti a mládež, o kterých mluvíme jako o sněhových vločkách. Nežijeme jejich životy, často nerozumíme tomu, co je trápí a čím procházejí. Prosíme i za nás – abychom je rychle nesoudili. K Tobě voláme: Přijď království Tvé A nakonec prosíme za sebe. Vzít vážně slovo o kříži je příliš náročné – víš, že často rezignujeme, že nám schází plná důvěra a láska a radost a nadšení. Prosíme, doplň, co je nám nejvíc potřeba. Za sebe prosíme: Přijď království Tvé. Jako Tvé děti k Tobě společně voláme: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen. píseň 748 Ó králi věků důstojný poslání Fil 2,5-9 požehnání Hospodin pro nás učinil velké věci. Ať jeho láska ve vás zůstává a dává vám odvahu činit veliké věci pro vaše bližní na zemi – ve jménu Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Amen píseň 788 Jsi naděje v zlých dnech